Více jak stovka příchozích, věkově sahající od malých dětí přes pubertální slečny až po muže a ženy předdůchodového věku, se výborně bavila nejen osvědčenými písničkami jako Bouda, kterou Schmitzer svůj recitál odstartoval, přes Vílu či Hanu až po legrácky vznikající kdysi v jeho domovské scéně Ypsilonce, kde během představení zhudebňoval slova daná diváky.

Už impozantní byl zpěvákův příchod na scénu, zatímco někteří fanoušci stály frontu u baru a pořadatele chystali druhé zazvonění, Jiří Schmitzer už vyrazil na pódium.

„Byl tady nějaký šum, pořadatel jednou zazvonil a já jsem nevěděl, jestli se tu zvoní třikrát, jako v divadle,“ rozesmál okamžitě. To mu pak zůstalo po celý večer.

„Kdyby jste chtěl někdo zahrát nějakou písničku na přání, tak to klidně řekněte a já ji zahraji. Tedy jestli si ji budu pamatovat,“ žádal. Žádanou Kaluž však hned nesplnil: „Tu dám až na konec, to je totiž disco a po něm už nic jiného nezahraji,“ rozesmál opět.

Svůj slib však splnil jen napůl, Kaluží koncert sice zakončil, ale pak přidal ještě jednu. „Přídavek mám připravený, přece nebudu pořád odcházet a zase se vracet, ale to už je opravdu konec,“ poprvé ten večer diváky zarmoutil.

ZDENĚK HEJDUK