Program začal netradičně v pravé poledne jízdou valníku taženým párem koní se sedící a hrající dechovou kapelou Kolíňanka a s tančícím doprovodem Poděbradských mažoretek, který projel obcí, aby svoji pouť zakončil před pódiem, kde se zaskakujícím zpěvákem Josefem Homolou potěšili několik seniorů klasickou dechovkou.

Pak už žánrovou výhybku přehodila kapela Něco z Týnce nad Labem produkující žánr chacha beat, čím dále více oblíbenější u dětí, ale drsnější slova tentokrát zpěvák Honza Mariánek v písních neměnil.

Tvrdší a nadupanější tvář rocku předvedl následující kolínský KriminalRoman včetně písniček z poslední a aktuální desky V přístavních krčmách. Kytaristé Jiří Červín a Miroslav Káninský si říkají Duo Jazz a často tento festival zahajovali, teď své úpravy hudebních standardů přehrávali dospělému publiku, zatímco v nedalekém parku děti bavilo Přátelské divadlo Jitky Novákové s hrou s loutkami a písničkami Jak Kolodějíček vyléčil mochomůrku.

Sabina Uxová se doprovázela na dvanáctistrunnou kytaru a potěšila publikum nejen písničkami od kapely Creedence Clearwater Revival, ale i několika vlastními.

Před pódium fanoušky dostala až kolínská punková kapela Prasákův gauč i se stále aktuální písní o anglické královně a našem prezidentovi.

Zatímco více méně místní Six Pastels si postavili vlastní aparaturu v rohu zahrádky a vzápětí bavili fanoušky vlastními bigbítovými písničkami, zvukař Láďa Dousek stěhoval aparaturu.

Uvnitř v sále pak program zahájil největší tahák celého dne, kutnohorský bard Luboš Pospíšil, tentokrát s triem Poesis tvořeného kromě něj ještě manželi Pavlou a Jiřím Černými hrajících na jeho poslední sólové desce Poesis beat. Roli hlavní hvězdy festivalu splnili dokonale, s perfektně sladěnými vokály, nádherně znějícími kytarami a písněmi nejen ze zmíněného alba jako Jak lady Jane nebo V Blues Café, ale i největšími hity mnohaleté Pospíšilovy kariéry Tenhle vítr jsem měl rád, Marilyn, goodbye či Píši vám, Karino rozezpíval a v několik případech i roztančil sál.

Kolínský Los Utřinos to po nich neměl vůbec lehké, ale vypořádal se s tím se ctí – frontman Jaroslav Dvořák zpíval ještě hlubším hlasem než jindy, pod šlapající rytmikou znovu dorazivší Jiří Červín sázel jedno kytarové sólo za druhým a vše saxofonem podmalovával Petr Mach. „To byl jeden z nejlepších koncertů, co jsem s nimi zažil,“ chválil fanoušek Márty.

Muzikanti přeloučské kapely Gamba Blues Band se i v pozdním čase oblékli do sak a kravat, nasadili klobouky a hudebně pak do detailu promakané bluesové standardy.

Až o půlnoci pak vběhla na pódium smečka okolo zpěváka, textaře, výtvarníka a v tomto případě ještě dirigenta Standy Diviše říkající si už čtyřicet let Krásné nové stroje. Jednoduché slogany zpívající o čekání na Palmovce, autě Felicii či sestře, co měla ráda vorvaně a k nad klávesovou linkou štěkající trubka a saxofon, to jsou značky, které spolehlivě rozhýbou každý sál.

Navzdory pozdní hodině ještě dost lidí zůstalo jen tak na poslech, ale byli i tací, kteří pod pódiem tančili. Celou pestrou hudební nabídku ještě doplnilo na grilu se opékající prase, rozlévaný burčák či výborně ošetřené pivo. I proto si na Dožínky, přestože se jejich program časem příliš neinovuje, nachází cestu stále více spokojených fanoušků.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.