„Člověk by si měl jednou za čas plnit své sny a já jsem se rozhodl, že zde představím veličiny naší současné keramiky. A Helena Samohelová je, troufám si říci, už její legendou,“ představil autorku kurátor zdejších výstav Pavel Rajdl. „No a vy tady zase máte štěstí na Pavla Rajdla, který zde organizuje pravidelná keramická setkání, a to v minulosti i umělcům, kteří nemohli vystavovat,“ oplatila mu kompliment umělkyně.

„Když jsem sem vkročila, málem jsem padla do mdlob z toho, jak krásně je výstava nainstalována,“ začala svoji řeč kunsthistorička Veronika Vicherková. „A jsem ráda, že Helena sem umístila i sádrové modely svých realizací v architektuře, především dnes již téměř neexistující keramické obklady vestibulu pražského hlavního nádraží, které zmizely jeho necitlivou rekonstrukcí,“ dodala Vicherková.

Autorka se podílela i na zkrášlení obchodního domu Kotva, stěny v salonu Kongresového centra v Praze nebo exteriérové stěny městského divadla v izraelském Beer Sheva, což přiblížilo také několik panelů. „Celou její tvorbou se line snaha o zachycení jakéhosi nekonečna, je to jako když klíčí semínko. A v tom je její životní síla,“ uzavřela Vicherková.

Na závěr úvodního zahájení ještě Pavel Rajdl vypočítal, že je ve výstavní síni umístěno osmdesát čtyři exponátů, které přivezly dvě a půl dodávky. Slavnostní vernisáž hrou na klávesy zpestřil autorčin vnuk Jáchym. Na originální duté plastiky je možné se podívat do středy 22. prosince.