Milým okamžikem hned v úvodu vernisáže bylo setkání manželů s přáteli, s nimiž začínali na střední umělecké škole a které neviděli 15 let, až nyní v Českém Brodě poté, když do Čech přišli jako běženci.

Hudebně vernisáž doprovodila studentka HAMU Praha Patricie Kozlova. „Zahraju Bacha a jsem dcera svého táty,“ rozesmála přítomné. „Kdybych uměl tak hezky malovat jako ona hraje,“ komentoval hrdý tatínek.

Větší část vystavených obrazů tvoří tvorba Natalie, Alexandr si jako gentleman ponechal jen sál vzadu. Jedná se o obrazy vytvořené za poslední tři roky, tedy dá se říct během covidového období. „Hodně lidí mělo deprese, ale podívejte, dá se i taková doba využít,“ řekl Alexandr Kozlov.

„Barevným způsobem,“ dodává Natalie. „Někteří naši přátelé byli z toho všeho úplně na dně. Když jsme jim posílali moje nové obrázky, alespoň trochu jim snad zvedly náladu, jsou hodně barevné, aspoň v něčem jsme pomohli ostatním,“ popsala.

Manželé Alexandr a Natalie žijí v Čechách už 31 let. „Tehdy jsme v Československu dostali politický azyl. Olga Havlová s námi tehdy běhala po úřadech, protože jsme byli jedni z prvních,“ zavzpomínala Natalie.

„Dnes sem přichází proudy lidí z Ukrajiny. Mnozí nemají nic, ani základní věci, často ani doklady. Potřebují, aby nezůstali stranou. Chceme ukázat, že jestli dostanou příležitost evropské úrovně, může z nich něco vzejít – obrazy, hudba,“ uvedl Alexandr Kozlov a přidal historku o mladší dceři (manželé mají tři děti, syn Alexandr byl také na vernisáži, všichni tři potomci se narodili v Čechách).

„Naše mladší dcera si vzala do hlavy, že pojede studovat do Německa. Ve 12 letech šla na německé gymnázium, bydlí na internátě, studuje tam nyní pátým rokem. Nedávno psali písemnou práci na téma Ukrajina. Dcera dostala z 15 bodů 11, což je velmi pěkné, a když nám ukázala, jak to napsala, měla tam veškerá slova typu Rusko, Vladimir Putin s malým písmenem. To je pro Němce gramatická chyba jako hrom. Za to mělo být hodnocení nižší a nižší. Ale učitelka jí toto nezapočítala jako chybu. Dcera řekla, že by to i na úkor nižšího hodnocení stejně nepsala s velkým písmenem,“ popsal Alexandr Kozlov.

Výstava na ochozu českobrodského kostela nese název Prolínání. Proč? „S Natalií jsme se seznámili 1. září na střední umělecké škole. 10. července budeme mít 40 let od svatby,“ bere Alexandr manželku láskyplně kolem ramen. „Spolu si povídáme o barvách, o kompozici, o tvarech – to je to prolínání,“ vysvětlil.

Každý z manželů však zůstává uměleckou osobností. „Kunhistorikové nás berou tak, jako že jsme manželé, ale myslí si, že nebydlíme spolu. Protože prý máme tak odlišné obrazy. Tolik let spolu a tak rozdílná díla. Prostě respektujeme jeden druhého,“ popsala Natalie Kozlova.

Manžel poznamenává, že kunhistorikové oba řadí do směru pokračovatelů ruské avantgardy 20. až 30. let minulého století. „Tohle mi vždycky vadilo. Studovali jsme v Leningradě, aby byli jsme z Ukrajiny a vždycky nás bylo slyšet. Mluvili jsme rusky, ale s ukrajinským přízvukem,“ předesílá a vzpomíná na barevnost.

„Když můj dědeček například postavil dům, kolem oken udělal šembrány a vymaloval je barevně – růže, slunečnice, ptáci, kohouti, vždycky to bylo barevné. Babička vyšívala křížkem, vždycky to byly geometrické tvary. Takže moje tvorba jsou trochu vzpomínky na babičku, která v ukrajinské vesničce po práci unavená, ale stejně měla tu vůli a vyšívala,“ zavzpomínal Alexandr.

Ruská avantgarda se podle jeho slov zmíněnému uměleckému směru tomu říká proto, že vznikl koncem 19. století v době carského Ruska. „Je to ale nonsens. Představitelem je třeba Kazimir Malevič, který celý život tvořil na Ukrajině, Vasilij Kandinský, Rus studující v Kyjevě a celý život tvořící v Oděse. Takže my se snažíme pozvednout zrození a upevnění pojmu ukrajinská avantgarda. Tento název jsme i původně chtěli dát této výstavě,“ shodli se manželé.

Natalie připomněla, že s manželem žijí víc než půl života v Čechách. Ateliér mají v Praze. V zahraničí je představují jako české umělce ukrajinského původu.

Oba sedm let učili na středí umělecké škole v Praze, teď vyučují soukromě, pomáhají například studentům připravit se na vysokou školu. V Českém Brodě přes léto organizují workshopy pro české a ukrajinské děti i dospělé. „Třeba někdo chtěl být umělcem a nevěděl jak na to, nebo mu to situace nedovolila uskutečnit. Jednou k nám chodil pán kolem 70 let a pokaždé, když jsme si o něčem povídali, říkal – tohle mě vždycky zajímalo,“ usmíval se Alexandr Kozlov.

Manželka Natalie dodala, že když podobné workshopy dělali v Německu či Francii, účastnili se nejen umělci, ale třeba i ředitelé firem, psychologové, lékaři, prostě lidé, kteří si chtěli upevnit směr vnímání.

„Neklademe si za cíl každého naučit být umělcem. Chceme se podělit o svůj názor, jak vnímat harmonii, jak ji přetahovat ve tvary, barvy. Všechno je hra. Fotbal je hra. Divadlo je hra. Housle – hra na housle. A pak výtvarné umění. Ne umění – výtvarná hra,“ shrnul Alexandr Kozlov.

Výstava v Českém Brodě bude otevřená do poloviny září každou neděli od 14 do 17 hodin nebo v jiném termínu po dohodě s farářem Martinem Sklenářem.