„Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkný rovině a je to pravda, když jsme sem jeli, opravdu jsme žádné kopečky neviděli,“ žertoval Petr Janda, zpěvák, kytarista a výhradní autor hudby u všech ten večer zahraných skladeb bydlící nedaleko Kolína.
Zatímco první písničky si broukali jen majitelé této poslední desky, následující Osmý den hned úvodním kytarovým riffem už probral všechny přítomné. Po další letité Jsem to já, jak zamlada následovala opět novější, ale už hodně známá, Já nejsem zlej. „Stárneme, kamarádi odcházejí a já tu pořád tak nějak jsem, i když někdy stařecky naštvanej,“ uvedl ji Janda.
Pak už si našel každý z přítomných to své – fanoušci rokenrolu Vlak co nikde nestaví, rockoví pamětníci hardrockovou Vůni benzinu ze čtvrté kapelní desky, romantici Otázky a tvrďáci Kanagom. No a chvíle sborového zpěvu, kdy často fanoušci pěli celé sloky místo kapely, následoval vzápětí s blokem písniček Proč zrovna ty, Okno mé lásky, Želva či Dej mi víc své lásky.
Po závěrečné Jasné zprávě aplaudoval sál vestoje a vytleskal si ještě dva přídavky. Celý špičkový koncert odehraný v kvalitním zvuku a perfektní atmosféře, kdy si přítomní klidně sedli na odložené stoly či tančili vedle židlí, ukončil letitý hit Slzy tvý mámy šedivý.
