Na něm třikrát vystoupil se svým Zázračným divadelním automatem slovenský soubor Teatro Tatro. Ten s upraveným nákladním automobilem coby jevištěm a losovacím kolem, na němž si diváci vytáčejí představení inspirované jednotlivými sporty zimních olympijských her, byl až v Torontu, právě na olympiádě. „Mají radost, že se tady s nimi lidi fotí jako s ledním medvědem, na Slovensku jsou to velice populární herci,“ odtajnila organizátorka Lucia Kašiarová, i když Lukáše Latiňáka společné foto s fanynkou také neminulo. Dalším venkovním zpestřením bylo jarmareční divadlo na chůdách vycházející z barokní kultury říkající si Geesslers Hofcomoedianten. Davy dětí s učitelkami pak od rána mířily do Městského společenského domu. Ve velkém sále je čekala dvě představení Tanečního studia Light nazvané Pohádka po kapkách, v němž tanečníci pozvali na profesionální taneční povrch baletizol děti, aby společně pohybem či třeba hrou na slepou bábu představení spoluvytvářely. O patro výš pak pro ty úplně nejmenší sehrál tříčlenný soubor Toy Machine pohádku Jak dostal slon chobot, v níž kombinoval činoherní a loutkové herectví. Vrcholem pak bylo večerní představení Tak přesně o ráji… to není, v jehož úvodu u jednoho stolu seděla tanečnice a choreografka Halka Třešňáková s Janem Bártou a dalším mužem a při příchodu diváků diskutovali. Když zesílili hlas, bavili se na téma, jestli je blíž od myšlenky ke slovu, nebo od slovu k činu. Následně neznámý muž odešel do ústraní a Bárta s Třešňákovou se svlékli do naha, aby předvedli tanec, výjev z ráje, kdy ochutnají ovoce i zeleninu, aby nakonec podlehli jablku. Pak se opět oblékli a začali běhat okolo sálu. V běhu několikrát zrychlili, předběhli se, vzájemně se nosili. Poté se Bárta začal bavit s diváky a Třešňáková stále běhala. Několik slov Bárty i Třešňákové i věty v úvodu si nakonec spojila Eva Anna Koberová, bývalá členka kolínské divadelní party Divadelní kola, která začala běhat s Třešňákovou a tím představení ukončila. Dostala za to kus melounu. Na inscenaci se coby supervizor podílel Holanďan Milou Veilling. „Byli jsme nadšeni z tohoto prostoru, v divadle by se to hrálo hůř, protože diváci k nám mají dál,“ shodli se oba tanečníci, kteří předvedli úctyhodný sportovní výkon. „O co přišlo diváků méně, o to byli, zdálo se, spokojenější. Festival se bohužel smrskl jen do dvou dnů, ale vše záleží na penězích, které se na něj podaří sehnat. Venkovním představením vyšlo počasí a i spojení s řemeslným trhem se opět osvědčilo,“ zhodnotil Petr Voříšek, polovina organizátorského dua.

Zdeněk Hejduk