Kdy a kde vznikla kapela Patex?

Koncem roku 2006 začal kapelník Michal Hasman shánět muzikanty pro největší akci roku obce Stehelčeves, a tak oslovil bývalého bubeníka z dřívější spolupráce. Ten zase zavolal svému kamarádovi, zpěvákovi a basákovi v jedné osobě Milanu „Syrka" Syrovému. Milan zase zavolal mě.

Mezitím Michal odpověděl na inzerát kytaristovi Honzovi Vackovi. S Michalovými dalšími bývalými spoluhráči Katkou Eberlovou (zpěv, aku.kytara, flétna), Martinem Spěvákem (baskytara), Slávkem Kostkou (foukací harmonika) a všeumělem Martinem Mališkou (světla, zvuk) dal dohromady v neuvěřitelně krátkém čase sehranou kapelu bicmenem Petrem Novákem. Baskytary se chopil Milan Syrový, po krátkém působení Martina Spěváka. Po té co po ročním působení Honza odešel, se na postu kytaristy vystřídali Roman Plánský, Petr Franče a nakonec i Ota Pik. Kapelu opustil také Slávek a nakonec z časových důvodů i naše Kačenka.

Protože je země kulatá, a člověk nikdy neví, co mu život nachystá, vrátil se na post kytaristy po roční pauze zakládající člen kapely Honza a nahradil tak Otu.

Kapela se tak v podstatě vrátila do původní základní sestavy.

Vy osobně jste už předtím v nějaké kapele účinkoval?

Pocházím z Krnova a to bylo a stále ještě je město kapelami proseté s velkou hudební historií. Vždyť se tam vyráběly a dodnes vyrábí kytary a varhany.

Pamatuji si, že jsem krátce hrál na kytaru, spolužák na basu a dalšímu spolužákovi jsem se svými hodně ranými zkušenostmi radil, jak na kytaru. Někdy kolem roku 79, ještě na základní škole, jsme založili první kapelu. Bicí byly tenkrát drahá záležitost a tak bubeník přišel až o něco později. Bylo to po koncertě Věry Špinarové, tam mě to napadlo. Je to k neuvěření, ale tahle kapela, která si říká již přes 30l et PROXIMA a stále v původní sestavě, ještě jednou, dvakrát do roka v Krnově hraje a je v tom stále kus nostalgie a vzpomínek.

A ostatní kluci? Měli před Patexem už nějaké ty hudební zkušenosti?

Ano, každý z nás víceméně někde hrával. Právě s basákem jsme spolu hrávali kolem roku 90 a díky němu jsem se do Patexu dostal já. Kapelník Michal měl ve Stehelčevsi taky několik let kapelu, která se právě myslím těsně před naším zrozením rozpadla. Neznám úplně historii kluků, ale co vím, tak obecně každý z nás začínal v poměrně útlém věku a tak je každého délka hudební dráhy úměrná jeho věku.

Původně měla kapela jiný název, je to tak?

Tak to je téma na hodiny, protože to vypadalo jako nerozlousknutelný oříšek! První akci jsme odehráli jako Domino, ale spíš to bylo tak, že tuším harmonikář potřeboval něco napsat na plakát, aby to trochu vypadalo. A vypadalo! Jako kapela s osmdesátých let. Nevím, jestli to byl Honza, kdo přišel z názvem VooDoo a na tom jsme se tak nějak i shodli, ale pak jsme zjistili, že pod tímto názvem již kapela existuje.

Proč tedy potom zrovna Patex?

Debata už se táhla hodně dlouho. Vyměňovali jsme si desítky názvů a shoda nikde. Pak si pamatuji, že Martin, náš ústřední zvukař a osvětlovač, mi telefonoval a řekl, že pořád řešíme název a že to není důležité. A že Kabát je vlastně taky hovadina a že se (při pohledu na igelitovou reklamní tašku jednoho nejmenovaného lepidla) můžeme jmenovat klidně Patex. A v tom jsem měl jasno a nakonec poměrně hladce i ostatní členové kapely. Brzy se ukázalo, jak skvěle se s tím názvem dá pracovat jak se sloganem, tak díky Honzovi a jeho grafickému nadání i graficky.

Hrajete převzaté písničky, přemýšleli jste nad čistě svým repertoárem?

V debatách o směřování kapely to začalo trochu skřípat. V té době odešel z kapely kytarista Honza (který se později ale vrátil), který měl právě touhu dělat vlastní věci. Jenže jsme brzy pochopili, že jsme každý z jiného koutu kraje a máme rodiny. Vlastní muzika je založena na společném zkoušení a byť jsme právě ve Stehelčevsi v prvopočátcích zkoušeli každý víkend, čím dál více jsme si uvědomovali, že naše cesta se ubírá jinam a daleko efektivnější je se mailem či telefonicky domluvit kdo jaký part převzaté věci bude hrát a zpívat a hlavní důraz zaměříme na „samostudium". Tenhle model funguje dodnes a myslím, že tohle je našim největším bonusem, že jsme schopni se takhle domluvit a novou věc v našem repertoáru odladit na jediné zkoušce a vzápětí důstojně odehrát na zábavě.

Jaké hudební žánry jste vyzkoušeli? A který je nejlepší?

Udělali jsme si jasno v tom, jak a co chceme dělat. Přes názory, že nemusíme dělat vše podle originálu, nakonec paradoxně zvítězila shoda na tom, že pokud chceme hrát nejen pro potěšení ostatních, ale má to zároveň bavit i nás, že se budeme naopak originálu snažit co nejvíce přiblížit. A tím se vlastně odlišit od ostatních zábavových kapel. No a aby nás to bavilo, tak přes hudební různorodost každého z nás zvítězil řekněme česko-slovenský pop-rock. Tedy více rock, než pop.

Kdo vybírá skladby, které hrajete?

Nějakou lehčí otázku? To je doslova boj. Jak jsem říkal, co člověk to názor a občas je problém se shodnout. Navíc jde i to to, aby to bylo přijímáno i publikem a tam se potvrdilo, že prostě skladby 80-tých, 90-tých let jsou prostě nesmrtelné, věčné a ku podivu jdou křížem přes všechny generace. Třeba s Jasnou zprávou od Olympiku asi půjdeme až za hrob. Některé superhity dneška mají ale naopak poměrně rychlou úmrtnost. Když jsme začínali hrát Šrouby a matice, davy šílely. Dnes taky šílí, ale tak trochu jinak. V čem máme jasno je, že nebudeme hrát nic, co by nám bylo vyloženě proti srsti a tak prostě od nás Mašinku ani Šenkýřku neuslyšíte.

Co vás osobně na hraní s Patexem nejvíc baví?

Baví mě ta neutuchající snaha pořád PATEX někam posouvat. Vychováváme a opečováváme společné dítě – PATEX. Voláme si i několikrát týdně a prožíváme všichni absťáky v pauzách mezi hraním.

Kde se kapela cítí nejvíc doma?

Zrodili jsme se ve Stehelčevsi, kde jsme mimochodem oslavili v létě i 5-té výročí na místním koupališti. Nicméně tam už téměř nehrajeme a pojali jsme to jako nostalgickou akci. Zvláštností této kapely je, že jsme každý z jiného konce středočeského kraje, konkrétně Tochovice u Příbrami, Stehelčeves, Milovice, Dobřichov a Praha plus zvukaři z Dřís a Kralup nad Vltavou. Tomu odpovídá i to, že jsme hráli na více než 30-ti místech od Hvožďan (okr.Příbram), přes Sobotku (okr.Jičín) až po Světlou (okr.Benešov). Nicméně místem, kde se opravdu cítíme jako doma je nejspíš Příbramsko, Tochovice a okolí, odkud pochází náš bubeník Petr a Kolínsko, Dobřichov, kde bydlím já.

Máte fanklub, který s vámi jezdí, ať jedete kamkoli?

Můžu říci, že až na výjimky tam, kde jsme hráli jednou, hrajeme dodnes a to nás moc těší. Doba je zlá, ale musíme se opravdu pochlubit, že už nás nevnímá publikum jen jako doplněk zábavy, ale je mnoho fandů, kteří se na nás vyloženě těší a to je opravdu ta nejsladší odměna. A právě v těchto místech je několik fandů, kteří za námi jedou i desítky kilometrů. Třeba na již tradiční vánoční taškařici v Praze Letňanech.

Přišla doba klubových koncertů. Hudební fanoušci se z parketů přemisťují do kulturáků. Kde vás můžou vidět?

Hrát blízko „domova" a dosahu svého fanklubu vždycky potěší a jsme rádi, že se nám povedlo bez problémů dohodnout s hudebním klubem v Pečkách a již za týden uděláme doufám radost nejen jim, ale i sobě. A jak jsem již zmiňoval, již potřetí si vychutnáme skvělou atmosféru pražské vánoční taškařice v Letňanech, kde to pojímáme spíše jako koncert toho nejlepšího z našeho repertoáru.

Má Patex radši malé kluby nebo pořádné sály?

Doba je zlá, ale i my si vybíráme. Naši kritériem totiž rozhodně, ač to může znít populisticky, opravdu nejsou peníze. Například jsme si první dva roky nevypláceli ani korunu a vše investovali do vlastní, dnes už poměrně polo – profesionální aparatury, což je mezi zábavovými kapelami docela unikum. Hrajeme, protože nás to baví, ale hrát v sále s kapacitou třeba 500 lidí, pro 100 lidí nás opravdu nebaví a tak se raději snažíme volit vhodné prostředí. Na druhou stranu třicet skvěle bavících se lidí udělá větší atmosféru, než stovka unuděnců. Nicméně shrnuto a podtrženo hrajeme od menších hospod a klubů až po třeba kolínské maturitní plesy ve Starých lázních. Což je mimochodem také zajímavost, protože náš repertoár rozhodně plesový není.

Čím Patex v nejbližší době překvapí své fanoušky?

Času je opravdu málo a náš repertoár doplňujeme zhruba o 6 – 8 skladeb ročně, většinou koncem roku tak, abychom je mohli prezentovat v novém kalendářním roce. Aktuálně pracujeme na opět nesmrtelném hitu skupiny Lucie a to Šrouby do hlavy, ale třeba taky na Muchomůrkách bílých od Garáže. Abychom, ale trochu zatopili i sami sobě, zkoušíme třeba i Oldu od Pražského výběru a teď, co jsem to tady zmínil už opravdu nebude cesty zpět. (smích) Jo a ještě jsme na posledním maškarní zábavě sportovců v Dobřichově zahráli v „mimi" oděvu – tedy pamperskách, s brindáky a dudlíky, tak kdo ví, na co se můžou naši fanoušci těšit příště, laťka je dost vysoko.