Ve čtvrteční podvečer Kejklířské divadlo z Doudleb nebo li Vojta Vrtek a Jan Brůček pobavilo dětské diváky pohádkou O kouzelné kuličce aneb jak Vojta k šikovnosti přišel a poté nejen děti představením Ať žije Kocourkov o nesmyslných nařízeních, příkazech a vyhláškách platících nejen v obci, kde myši sežrali úrodu. Kdo zůstal do dvaadvacáté hodiny užil si stále lepší a vyhranější regionální kapelu Něco, s jejichž frontmanem Milanem Rehákem si všichni společně zanotovali chytlavé refrény příběhů o kopáčovi, 1. máji nebo chlastu a chlebíčcích.

Divadelní společnost Koňmo v pátek ráno pobavila nejdříve děti z mateřských škol loutkovou pohádkou Jak šlo vejce na vandr a později žáky prvních stupňů základních škol Vodnickou pohádkou.

Náporu žáků připravené židle nestačily, a tak se otáčely lavice i stoly z pivních setů a děti si sedaly i stoupaly na ně, některé třídy nakonec svoji přítomnost na představení i vzdaly.

„Svoji případnou účast nám školy potvrzovaly, ale máme zkušenost, že přestože tak učiní, v případě špatného počasí nakonec stejně nedorazí. To se nám potvrdilo třeba na Kmochově Kolínu, kdy tu na dopoledním představení pro školy v pláštěnkách moklo pár desítek dětí. Vzhledem k počasí jsme očekávali podobný přístup," vysvětlil Petr Kesner, vedoucí odboru.

Dětská odpolední představení naopak sledovalo jen pár desítek dětí s rodiči, které nejdříve bavil klaun s bublinkami, který si otevřel bublinkovou školu i diskotéku a poté kejklíři Pablo a Vinčenzo, zapojující do žonglování s meči i hořícími loučemi malé i větší diváky.

Jak vypadá klasická pantomima poté předvedla další skupinka patřící k divadlu Cirkus trochu jinak zajišťující celý odpolední program a došlo i na improvizaci dle zadání diváků. Vrchol letošní Gasparády, jak se nyní festival jmenuje, nastal v páteční večer. Nejdříve pod názvem Velvet Blues soubor Décalages předvedl vzdušnou akrobacii s milostným a lehce žárlivým příběhem, v němž kromě hudebních nástrojů a oblečení hrály důležitou roli i klíče rozdané divákům k cinkání.

Končilo se romantickým polibkem ve vzduchu. „Bylo to takové hezké a milé," rozplývala se především ženská část publika.V.O.S.A. Theatre zase pod názvem Oni sestavilo na náměstí při hudbě živého muzikanta obří konstrukci, na které za svitu reflektorů automobilu jedné z pořádajících úřednic, předvádělo akrobatická čísla i manévry založené na zákonech fyziky.

Tečku za večerem i letošním festivalem posléze udělala kapela Ahmed má hlad. „Myslím, že letošní ročník byl zase o něco lepší než ten loňský a že se daří to, co jsme si předsevzali připomínat památku slavného kolínského mima a to jak představeními pro děti, tak pro dospělé.

Asi nikdy na tento druh kultury nebudou chodit davy, což však neznamená, že by tu neměla mít své místo," shrnul Petr Kesner. Zdá se, že zdánlivě mrtvý festival se coby bájný Fénix zvedá ze svého popela.

Zdeněk Hejduk