Přesně v patnáct hodin rockový maraton zahájila místní k punku spíše směřující kapela Nukleární hovada, jejíž zpěvák se vůbec nijak nebabral s vulgarismy, a i při své váze neváhal skočit do publika. Zřejmě oblíbený kousek, protože fans byli připraveni, kdyby ne, asi by to pro něj dobře neskončilo.

O co byla Nukleární hovada vulgárnější, o to byla první následující legenda, benešovský Keks, sladší. Parket se okamžitě zaplnil, poprvé došlo na ploužení na skladby Víš či Proč holky pláčou a první nostalgií a vzpomínkami se lesknoucí oči některých v tanci se objímajících padesátnic.

Nymbursko – kolínský Roxor slaví v letošním roce třicet od svého vzniku, a i když v těch třech dekádách byla pauza, užívá si výročí ve velkém stylu. V jeho stánku si bylo možné zakoupit nejen výběrové vinylové dvojalbum, a ani na pódiu neponechali muzikanti nic náhodě – melodické metalové písničky okamžitě rozezpívaly nejen fanoušky oblečené do kapelních triček, k tomu perfektní choreografie, sympatický výkon zpěváka Ondry Marka, tradiční rekvizity jako smrtka či kissácký kytarista a dnes už známé metalové hity jako Kazatel, Správný směr či Příšera Baskervillská.

Na závěr první dárky od organizátora k třicetinám, škoda jen, že se informace o tom, že následující kapela ještě není v areálu, nedostala na pódium, Roxor mohl natěšené fanoušky bavit déle…

Právě pozdní příjezd některých členů Irasu a postupně kolabující dámské i pánské záchody byly jedinou kaňkou téhle povedené akce. Díky půjčení bicí soupravy bubeníku Irasu Láďovi Douskovi předchozím bicistou Julou Botošem ještě zvukovku zkrátilo, přesto do té doby na minutu šlapající festival dostal půlhodinové časové zpoždění, které se už pochopitelně dohnat nepovedlo. Pořadatelé rozhodli, že set Irasu nezkrátí a dobře udělali. Jejich skladby Kladivo na čarodějnice či Železná dáma někteří pamětníci zpívali už při zvukové zkoušce, nadšení pak neznalo mezí a náročný metal i tady padl na úrodnou půdu.

Přišli, viděli, zvítězili – tak by se dal shrnout set následující kapely Vitacit. Špičkoví muzikanti s dvojicí zpěváků Danem „Zeppelinem“ Horynou a Fanym Stehlíkem a už jediným zakladatelem, baskytaristou Luďkem Adámkem, jako první vytáhli bubeníka na forbínu a z pódia náhle udělali klubovou scénu, v rychlém sledu, bez dlouhých řečí a v perfektní instrumentaci vypálili další živé hudební vzpomínky a nejvíc našlapaný parket byl v aufru.

Brněnský Kern slaví v letošním roce dokonce čtyřicátiny a vydal si k tomu výběrovou desku nazvanou Quadraginta a s mladou dívčí posilou u baskytary Ivou Pospíšilovou se prošli letitým repertoárem od Hrnu to k tobě přes Kdo s koho až po hymnu A zítra zas. Na závěr se předávaly opět dárky k narozeninám.

Poděbradská Rimortis začínala hrát až dvacet minut před jednou hodinou ranní, přesto si na ni ještě poměrně dost fanoušků počkalo a coby odměnu dostali perfektní porci metalové muziky napříč jejich vydanými deskami interpretovanou současným zpěvákem Láďou Spilkou mající za sebou bohaté pěvecké zkušenosti, a tvrdící dvěma kopáky bicí soupravy.

Až patnáct minut po druhé hodiny ranní se dostala na pódium poslední kapela celého povedeného večírku, domácí Fénix, mixující pop s rockem i dalšími žánry. Zasvěceně a připraveně celým dlouhým programem provázel Vlasta Hromíř, se zastřešeným paketem si zvukově poradil Míla Křovina se svým týmem. Vypadá to, že se v malé vesničce zrodila pěkná tradice nejen pro pamětníky.