Výstava, kterou si můžeme od 4. července do konce měsíce prohlédnout v Muzeu hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy, připomíná starší tvorbu, seznamuje i s nejnovějšími pracemi.

„Nejnovějšími… Není jich zase tolik, ale nějaké se najdou. Jinak jsou k vidění hlavně starší věci, ale vybíral jsem ty, které v Kostelci ještě nebyly,“ vysvětluje výtvarník. „Nějakou dobu jsem se věnoval přestavbám nového bytu, protože jsme se odstěhovali do chalupy na vesnici. Také jsem si chtěl trochu odpočinout od barev, a tak jsem se vrhl na stavbu zvoničky ve Střimelicích. Psali jste o ní a už je vlastně hotová,“ dodal.

Před nedávnem se Jaroslav Bartůněk pokoušel i o malbu do omítky. Usoudil, že obraz nemusí být nutně pouze na plátně a společně s malířkou, která si říká Alice, realizovali monumentální dílo inspirované divokým západem. Podařilo se jim dokázat, že podobná tematika nemusí být ztvárňována pouze jako kýčovitý komiks.

Expozice v Kostelci částečně navazuje na poslední, kterou měli návštěvníci možnost vidět v galerii Baset v Kutné Hoře.

„To byla nakonec docela kontroverzní záležitost,“ vzpomíná Bartůněk. Řada lidí se cítila pobouřena, ale kladné ohlasy byly spontánní a upřímné. Kritikům vadilo, že mám vlastní pohled na historii, že odmítám respektovat vžitá dogmata, třeba i ta církevní. Humorné ale bylo zjištění, že se někteří, kterým se výstava nelíbila, pokoušeli nechat ji uzavřít. Dokonce i prostřednictvím městského úřadu. Ale tam neuspěli. Jsem skutečně upřímně zvědavý, jaké budou reakce v Kostelci,“ podotýká Bartůněk.

Výtvarník svou práci neomezuje jen na malování. V posledních letech začal fotografovat a dosud se bránil moderní digitální technice. Používal klasický kinofilmový aparát. Nastal ale zlom a objevil kouzlo práce s počítačem a grafickými programy.

„Jsou to nepředstavitelné možnosti, ale přestává platit staré pravidlo, že fotografie se snaží nelhat,“ hodnotí novou techniku. „Alespoň v dokumentární fotografii se dnes již nedá věřit skoro ničemu. Vystavím někdy snímky z poslední doby? Určitě ano, ale zatím jich nemám tolik, které by za vystavení stály. Až někdy časem,“ doplnil autor.