Mladý hudební kádr sáhl i do neznáma

„Situace okolo orchestru se stabilizovala, alespoň co se hráčů týče, máme docela mladý a schopný kádr lidí, i když pochopitelně ne všichni jsou pouze našimi členy. Ti schopní hrají i v jiných orchestrech. A tak jsme se rozhodli, že by stálo zato natočit desku,“ shrnuje dirigent a kapelník Ivan Fišer a naráží přitom na odchod většiny hudebníků z tehdejší Městské hudby, kteří posléze založili nové vlastní těleso.

Úplně první desku za Fišerova působení u kapely její dirigent koncipoval jako vyloženě Kmochovu. „Říkal jsem si, že by se slušelo udělat celé CD jenom s písničkami Kmocha, máme tam pochopitelně i známější věci, nemůže chybět Kolíne, Kolíne, či Kolínská polka, Česká muzika a další pochody, ale natočili jsme i pochody sokolské, které se tu léta nemohly hrát.

V současnosti se sice interpretují, ale na deskách scházejí. Navíc se některé skladby od dob Kmocha nehrály, protože existovaly pouze v torzech, nebo psané pro jiný typ orchestru, takže nezbývalo, než je upravit,“ vysvětluje sám autor většiny aranží.

Při poslechu volume doprava

Deska s obalem v tradičních kolínských modrobílých barvách, s fotografiemi Jaromíra Novotného a informacemi o městě, Františku Kmochovi i historii jeho kapely v angličtině i němčině, obsahuje šestnáct skladeb. Natáčela se ve studiu 4. základní školy. „Bylo to první naše CD a jeho vznik jsme se snažili nějakým způsobem ustát i finančně. Pokud bychom ale v budoucnu točili nějaké další, asi bychom raději volili nějaké profesionální studio a to především z akustických důvodů, protože hall tam byl obrovský,“ přiznává Fišer.

Spíše než dozvuk však při založení disku do přehrávače zarazí dvě věci – první je celkově slabá úroveň hlasitosti, takže se její ovladač musí okamžitě otočit doprava a pak některé zvukové nevyváženosti. Ve skladbě Lví silou trumpety opravdu vyjedou lví silou, podobné je to u titulní skladby. Naopak v Serenádě pro lesní roh a flétnu je krásně slyšet flétna i triangl, podobné je tomu u neznámé veselé skladby Třeštílek nebo Veselé jízdě na saních, kde vizi sněžné jízdy evokují zvuky připomínající práskání biče.

Velká dechovka s operetním vokálem

Co však uchu autora tohoto článku příliš nelahodilo, byl zpěv. „Jaroslav Zeman je bývalým profesionálním zpěvákem, který bydlí tady v okolí, pořád spolupracuje s pražskými divadelními scénami, kde zpívá ve sborech a muziku chtěl dál dělat. Proto s námi začal zpívat a doufáme, že u nás zůstane napořád,“ představuje Fišer muže s v Kolíně typickým muzikantským jménem.

Je to asi otázka osobního vkusu, ale autorovi článku je bližší interpretace dechovky tak, jak ji zpíval třeba její nekorunovaný král Josef Zíma, to znamená civilní. Na desce Zeman zpívá v obrovských výškách, kterým se snaží přiblížit i obě mladé vokalistky Kristýna Hlavičková a Petra Vondrová, ve výsledku se pak nad klasickým pochodem břiskné dechovky vznáší operetní či téměř operní vokál. Milovník velkých hlasů může být naopak spokojený, ke společnému zazpívání si to však příliš není.

Přes několik drobných, především zvukových chybiček, je cédéčko splacením jednoho z dluhů všem fanouškům velké Kmochovy kapely. Koupit si jej mohou i na jejich koncertech.