„Prosím vás, neměla byste cigaretu?“ Nečekala jsem, že mě osloví a v první chvíli jsem si myslela, že mi říká, že četla moji poslední knihu. Asi to na mně bylo vidět, protože otázku opakovala. „Prosím vás, neměla byste cigaretu?“ Chvíli jsem si ji prohlížela a pak jsem začala otevírat tašku. „Dám vám, ale nedělám to.“ Kupodivu zareagovala. „Hm… Proč?“ Chtěla jsem jí toho říct dost.

Když chceš kouřit, tak si cigarety kup. Když nemáš peníze, tak si je vydělej. Když nemáš na cigarety, tak nekuř. Jedna cigareta dneska stojí minimálně dvě koruny a proč bych někomu měla dávat dvě koruny? Mně je také nikdo nedá. Nedávno mě zastavila v Kolíně mladá žena, za ruku vedla asi tříleté dítě a udělala na mě prosebný pohled. „Mohla bych vás o něco poprosit?“ Znám podobné pohledy z Hlavního nádraží a zareagovala jsem okamžitě. „Peníze nemám“. Žena se urazila. „No dovolte?! Jak jste na to přišla? Peníze nechci! Přece si vám nebudu říkat o peníze! Chtěla jsem vás poprosit o cigaretu!“ Dala jsem jí cigaretu a šla jsem od ní beze slova pryč a ona mi ještě do zad volala, že by si nikdy o peníze neřekla, jak mě to vůbec mohlo napadnout, že by si ona řekla o peníze… Právě jsi to udělala, říkala jsem si v duchu. Cigareta přece není zadarmo. Teoreticky jsem ti dala dvě padesát! Občas se potkáme a ona na mě kouká jako na vraha.

Chtěla jsem té dívce v dřevácích říct, že bych mohla vydělávat jenom na cigarety, které bych rozdávala cestou z vlaku na Hlavním nádraží. „Dejte mi cigaretu!“ nebo „Nemáš drobáky?“ slyším denně! Chtěla jsem jí říct, že podobných typů jako ona, je na Hlavním nádraží spousta, a když kolem nich jdu, mám na ně vztek, protože na rozdíl od nich pracuju, zatímco oni, zdraví a mladí, se flákají!

Chtěla jsem jí toho říct dost, ale místo toho jsem vytáhla krabičku s cigaretami, ona do ní sáhla špinavými prsty, jednu si vzala, ale současně s ní vytáhla ještě jednu, která spadla na zem. „Pardon,“ řekla a sehnula se pro ni. Říkala jsem si, tu cigaretu už nechci, měla ji v těch špinavých prstech, řeknu jí, ať si ji nechá, ale dívku ani nenapadlo, vrátit ji zpátky do krabičky. Zastrčila ji opatrně do kapsy, na mě se ani nepodívala, obešla mě a odcházela.

„Hodná holka,“ pochválila jsem ji ironicky. „Hm…,“ ozvalo se za mnou a pak už jsem slyšela jenom klap klap klap klap klap klap…