„Ty na nic takového neodpovídej! Nesnižuj se k tomu! Já si to s ní vyřídím!“ Ano, s ní. Ty tři - čtyři zlé dopisy byly opravdu od žen. A tak jim odpoví moje dcera a vzápětí mi svou odpověď pošle. „Přečti si to! Ještě teď se celá klepu!“ A mně je strašně krásně, když čtu: Milá paní, kdybyste uměla to, co umí moje mamka, tak byste mohla být ráda! Nesaháte jí ani po kotníky! A příště laskavě napište mně!“ Ty ženy nám už nikdy podruhé nenapsaly a já se jim škodolibě směju. Musí mít pěkný vztek, že se mě moje dcera takhle zastala! Jich by se možná nikdo nezastal, a proto jsou tak zlé…

Chodí mi ale i jiné dopisy. Když mi vyjde v jednom magazínu fejeton nebo povídka, chodí mi i dvacet mailů za den. Píší mi ženy i muži, mladí i ti dříve narození. Hodně mi píši literáti a chtějí po mně radu, jak to udělat, aby jim vyšla kniha, nebo mi posílají své věci, abych si je přečetla a zhodnotila. K těm patří například jistý Patrik. Neodradila ho ani má kritika. Jeho povídce jsem totiž vůbec nerozuměla a on se mnou souhlasil. Prý ji napsal jenom pro pár vyvolených… Oslovoval mě paní Fuchsová, ale pak mi jednou od něho přišel tenhle mail: „Dobrý den, paní Fuksová. Jen bych se rád zeptal, jak se máte a jak se Vám líbí jaro? Je vskutku nádherné. Dodává mi novou sílu. S pozdravem Patrik.“ Tak jsem mu odepsala: „Milý Patriku, jaro se mi líbí moc, ale líbí se mi i léto a podzim a zima. Jak kdy. Ono záleží na okolnostech a ty nebývají každý rok stejné. Ale za nejkrásnější měsíc považuju červenec. To jsem totiž měsíc v lázních. A lázně, to je ráj! A Patriku, víte, co mám ještě ráda? Ale nepovažuju to za důležité, to ne. Jenom si říkám, když jsem Fuchsová, tak bych měla být Fuchsová… :-))) Ať vám novou sílu dodává nejenom jaro, to vám přeje Irena Fuchsová.“ A milý Patrik mi odpověděl: „To bylo krásně řečeno, paní Fuksová. Ano, když se člověk nad tím zamyslí, tak by měl být člověk sám sebou. Zase napíšu. Děkuji vám za odpověď, nesmírně mě potěšila. Jsem s pozdravem. Patrik.“