Mnohokrát jsem četla a slyšela debaty odborníků o tom, zda dát starého člověka do domova důchodců nebo si ho nechat doma. Vždy všichni zvedali ruce pro to, aby, pokud je to jenom trochu možné, zůstal starý člověk v rodině. Že je to humánní. Výchovné. Kulturní. Že to bude prospěšné pro obě strany. Že děti potřebují babičku a potřebují dědečka. Že generace prarodičů je svými zkušenostmi v životě dítěte i v životě celé rodiny, nezastupitelná. A že je škoda, že se přestaly stavět domy pro tři generace. Že naši předkové dobře věděli, proč staví u svých domů výměnky…
Tohle všechno jsem slyšela a četla minimálně tisíckrát. Ale i kdybych se s tím nikdy nesetkala, věděla bych to. Na moji babičku vzpomínám pořád. Když mi bylo osmnáct, pohádala jsem se s tátou a šla k ní bydlet. Nestěhovala jsem se daleko, bydlela jenom o poschodí níž, ale revolta to byla. Babička mě přijala a beze slova nade mnou převzala zodpovědnost. Jednou jsem se zdržela po premiéře v divadelním klubu a domů jsem se vracela k ránu, kolem třetí hodiny. Bydleli jsme v Husově ulici. Vyšla jsem z rohu u Naivky (nyní restaurace Naivní anděl), a u spořitelny jsem uviděla stát postavu, schoulenou v krátkém kabátě, která se neustále rozhlížela na všechny strany. Když jsem došla blíž, zjistila jsem, že je to babička. I ona mě poznala. Beze slova se otočila a zamířila domů. Šla jsem za ní, snažila jsem se jí vysvětlit, kde jsem byla, ale babička mlčela. Doma zalezla do peřin a promluvila na mě až za několik dnů. Nikdy potom jsem jí to už neudělala.
Dneska jsem četla v novinách o čtyřiapadesátileté ženě, která porodila zdravé dítě. I ona je v pořádku. Stává se to výjimečně, podle statistiky se v roce 2005 narodily rodičkám, kterým bylo přes padesát let, pouhé čtyři děti. Nicméně se kolem tohoto porodu rozbouřila debata, která byla spíše proti. Osobně si myslím, že když se žena v tomto věku rozhodne mít dítě, má k tomu své důvody a je to její věc. Jedna věc mě ale šokovala. Bylo to vyjádření doktorky Dagmar Pohunkové, členky biotické komise Rady pro výzkum a vývoj, která učí etiku na I. lékařské fakultě UK. Doslova řekla toto: “Co až dítě bude v pubertě a ona bude stará paní? Vcítit se do dítěte ob generaci je velmi těžké.“
Paní doktorko, měla jste babičku?
