Za prázdninovým zkoušením do rodného Kolína

Kolínský rodák a bubeník Martin Horčic se s kytaristou Janem Kosmákem seznámil na gymnáziu v Brně, kde nyní žije. „Stalo se tak v září před dvěma lety, do té doby jsem pouze hostoval v brněnské kapele Eutrust a jinak jsem si tvořil doma pro sebe. Honzovi jsem pustil demo kazetu s mými písničkami a hned jsme si kápli do noty,“ shrnuje Martin.

V Brně sice zkoušeli, ale nebylo to nijak intenzívní. Proto se domluvili s Martinovým otcem, který jim pomohl sehnat na dva týdny v Kolíně zkušebnu a vyrazili do Martinova rodného města. „I když jsme zkoušeli i v Brně, tady to bylo velice intenzivní. Když se člověk věnuje pouze muzice a nenechá se vyrušovat dalšími vlivy, nápady se dostavují úplně jinak a v jiném množství,“ je přesvědčený Honza.

Basa chybí určitě, hodily by se i další hudební nástroje

Čtyři skladby na repertoáru tak v Kolíně kluci rozšířili o další čtyři pecky, z nichž jedna instrumentálka s podivným názvem má dvě části. Skladby se povětšinou rodí z riffu kytary a melodické kostry, kterou bubeník Martin obalí zvuky. Samozřejmě, že si muzikanti uvědomují, že hrají v hodně minimálním složení. „Basu bychom potřebovali určitě, ale zatím jsme žádného vhodného muzikanta nenašli. Nebránil bych se žádnému nástroji, když bychom vytvořili základ, mohli bychom muziku vyšperkovat nejen klávesami, ale i dalšími, třeba i hodně netradičními nástroji,“ říká Martin. I ve dvou ale dokázali, co v nich je. Jejich první vystoupení se odehrálo ve Třech Dvorech den po velkém koncertu Vítkova kvarteta. V deštivém nedělním odpoledni si bohužel na parket u koupaliště našlo cestu jen několik nejbližších přátel a rodinných příslušníků a kapela Alžbětiny sosny, která si zde zahrála s nimi. „S premiérou jsme byli spokojeni, samozřejmě tam byly chyby, ale pohyb a především energie z našeho setu musely být cítit,“ je přesvědčený Martin. „Trošku punku, grunge i alternativy,“ pokoušejí se oba muzikanti charakterizovat svůj hudební styl.

Škaredá kytka, která určitě má něco do sebe

„Je to kytka, která je taková obyčejná, nezřetelná až škaredá, jenž mě zaujala dokonce v zimě. Ale když se na ni člověk zadívá, má v sobě něco zvláštního. A navíc je to takové libozvučné slovo,“ vysvětluje Martin, proč se pojmenovali zrovna Belzamina.

Po sobotním koncertu, který by mělo zhlédnout určitě více diváků než premiéru, plánují oba muzikanti natočit demo nahrávku v kolínském studiu Sklep Ládi Douska, k němuž dokonce Martin chodil chvíli jako k učiteli na bicí. Honza má za sebou sedmileté zpívání v základní umělecké školy a účinkování ve sboru.

 

Belzamina

Martin Horčic – bicí, Jan Kosmák – kytara, zpěv