Dlouho perně zkoušeli, některé členy souboru nahradily posily a záskoky a s kapelou se poprvé potkali až ve čtvrtek odpoledne na pódiu ostravského Kulturního domu Akord. Večer pak společně přinutili zaplněný sál ke skandovanému potlesku už ve třetí skladbě, na vyzvání zpěváka a kytaristy se při baladě Nothings Else Matters v rukách fanoušků rozsvítily stovky světýlek na mobilních telefonech, a na závěr se tleskalo ve stoje. Dva přídavky už byly jen na kapele, přesto nadšení fanoušků neznalo mezí.
Obdobně to vypadalo na druhý večer v brněnském luxusním sále Sono Centrum, jen se dvěma rozdíly – fanoušků dorazilo o něco méně, ale uspořádání sálu umožnilo, aby se v něm zároveň stálo i sedělo, takže si nakonec asi padesátka tanečníků užívala pohyb a atmosféru pod pódiem. Na rozsvícené mobily i závěrečný aplaus pochopitelně také došlo.
Vrchol krátkého tour pak nastal v sobotu na domácí scéně v kolínském Městském společenském domě. Vzhledem k obřímu pódiu byla kapacita připravených židlí omezena, a tak bylo nakonec až na opravdu několik volných židlí, beznadějně vyprodáno, navíc balkon obsadili rodinní příslušníci muzikantů. Ti už měli za sebou dva koncerty, takže byli s kapelou slušně sehraní a koncert si vyloženě užívali.
Kolínští vytvořili perfektní atmosféru a po poslední písničce sál povstal k mohutným ovacím ve stoje. Pak už následovaly květiny pro všechny dámy v orchestru, větší pro klavíristku, a především pak pro dirigentku Larissu Sakvinu. „Bylo to úžasné, přeji si, aby to nikdy neskončilo,“ smála se žena s taktovkou nadšena famózním úspěchem a zaplněnými sály, které bohužel na koncertech filharmonie s klasickou hudbou nejsou pravidlem. Tyto tři koncerty se do její historie zapíšou nezvyklým, ale rozhodně výrazným písmem.
