„To mi vnuknul Miloš Kim Houdek, který se nabídl, že by ke snímkům složil poezii, tak jsem vyzval rovnou také inteligenci,“ dodal Stráník. Foyer kina zdobí čtrnáct fotografií s osobitými verši.

Jejich názvy jsou zároveň fotografovými zadáními. Vyzyvatel umělé inteligenci zadal třeba takové protiúkoly jako třeba Ráda myju nádobí a Nerada myju nádobí, z nichž ta neradostná se příliš nepovedla, protože dámě na snímku jedna ruka přebývá.

„Tuhle bych mohl posoudit, často tam totiž chodím na pivo a tu ceduli jsem tam vyloženě chtěl. Značku čepovaného moku jsem nezdůrazňoval, to si našla inteligence sama,“ okomentoval František Stráník fotografii nazvanou Miluji restauraci U Červených.

Negativních reakcí se dočkal snímek Miluji fotbal, kde se za míčem prohánějí půvabné dívky. Naopak přítomní ocenili třeba lovecké zátiší Bohyně lesa, partnerskou hádku pojmenovanou Ne vždy svítí sluníčko nebo záběry z kina.

Celkově šlo o vyumělkované, ostré a spíše grafické obrazy připomínající záběry. „Pro grafiky je to zajímavé už nyní, nemusí shánět modelky ani ateliér a časopiseckou titulku mají hotovou, počkejte, jaký pokrok to udělá za rok, dva,“ zaprorokoval Petr Hejcman.

Před projekcemi v kině je zajímavá výstava k vidění až do konce února.