Stoupne-li si člověk doprostřed (tedy tak, aby pokud možno co nejméně překážel), může kolem sebe pozorovat „cvrkot“ bíle oděných postav tu s plechem vonících kokosek od trouby do kovových držáků, tu s mísou plnou krému k obřímu šlehači, tu zase s těstem a válečkem od lednice na pracovní stůl. A pěkně svižným tempem, čekajících mlsných jazýčků je spousta a těch, kteří si vánoční cukroví nechají péct na zakázku přímo u odborníků čím dál víc.

„Lidé si objednávají průběžně, největší nával je samozřejmě vždycky ke konci objednávek. Je to vždycky něco navíc, co musíme přidat k běžným objednávkám,“ říká cukrář Petr Čučka, z jehož rukou a rukou šikovných kolegů si hospodyňky na vánoční stůl pravidelně odnáší jak vysoustruhované kokosky, linecké cukroví (srdíčka, kolečka), laskonky, dva druhy třeného cukroví, tmavé hvězdičky slepované bílou čokoládou a další druhy.
Při pohledu na muže v záplavě sladkostí člověku nemohou na mysli nevytanout tři otázky: zda má cukrář ještě vůbec někdy chuť na sladké. „Pořád.“ Co si z vánočního cukroví vybere nejraději? „Kokosky.“ A jak se chlap stane cukrářem? „Z autoklempíře,“ smál se Petr Čučka, který už se sladkému řemeslu věnuje 12 let.


hudba k videu: Bambini di Praga