S jeho dílem se návštěvníci kolínských výstavních prostor setkávají poprvé. Někdejší přeborník ČR v překážkovém běhu, terénní pracovník horské služby, soukromý dřevorubec, ale třeba i masér reprezentačního týmu biatlonistů, dnes uznávaný umělec, přiváží do Kolína svá díla z ateliéru v Nepřívěci, malé vesničky v Českém ráji, nedaleko hradu Kost, kde žije a tvoří v chalupě více než 200 let staré, vlastnoručně opravené, skromně, jak si vždycky přál. „Končí tu silnice, není obchod ani hospoda, je tu klid. Počítač nechci, nemám ho rád a nikdy ho asi mít nebudu,“ dodává sedmačtyřicetiletý autor. Představu o jeho práci a životě si příchozí budou moci udělat i prostřednictví přibližně dvou desítek fotografií, jež výstavu doplňují a které pořídila během léta na jeho chalupě studentka umělecké fakulty. Na přibližně stejném počtu děl se návštěvníci seznámí i s jeho tvorbou.

Najdou mezí ní sakrální témata, jako například plastiku Ježíšovy hlavy na dvoumetrovém kříži, vyrobeném z trámů, pocházejících z neuvěřitelného roku 1380. Další socha vznikla z dubového stavidla, které od roku 1590 zadržovalo vodu v největším rybníku u zámku Hluboká. Při bagrování rybníku se totiž našel obří trám. Z jeho (několikasetletým pobytem v bahně zčernalého) dřeva vznikla abstrakce jménem Rodina.

Dalším okruhem jsou témata (a shodné názvy soch) jako Pokora, Utrpení, Bezpečí. „Tedy témata, s nimiž se v občanském životě denně potkáváme, já v 200 let staré chaloupce i jiný v panelákovém bytě, a na která občas zapomínáme. Příkladem může být pokora vůči přírodě, proti které jsme maličcí, byť si to nechceme přiznat, viz. povodně, vichřice,“ popisuje Ivan Šmíd.
Kolínská výstava je, dá se říct, průřezem jeho tvorby, obsahuje díla, jež jsou jeho srdci nejbližší, zkrátka se s nimi nedovedl rozloučit ve smyslu prodeje, takže zůstala doma. „Anebo je nikdo nechtěl,“ vtipkoval autor.

A kolik takové dřevěné exponáty vlastně váží? „Úplně různě. Třeba hlava na lopatě - sejmutá keramická deska na dřevěné opálené lopatě, kterou jsem našel na půdě jako pozůstatek někdejší pece na chleba ve své chalupě - má něco přes kilo. Jinou hlavu vezu na rudlíku, je ohromná a váží desítky kilo,“ shrnul Ivan Šmíd.