Na klavír Pavlu doprovázela její matka, na níž program prozradil pedagogickou činnost a hlavně korepetice s hvězdami naší populární hudby i mnoha muzikálů, včetně těch v Hudebním divadle v Karlíně. A otec, který otáčel noty a velice poutavě vyprávěl o vzniku hraných skladeb, hrával na klávesy také nejen v muzikálech, ale i s několika našimi předními zpěváky.

„A to je můj přítel,“ představila Pavla se smíchem hosta koncertu, slovenského hráče na violoncello Juraje Škodu se kterým společně zahráli dvě skladby, Elegie pro klavír, housle a violoncello opus 23 i s doprovodem maminky klavíristky Aleny Tesařové – Grillové, Pasacagliu pro housle a violoncello pak už jen ve dvou.

Koncert ale začaly dvě věty ze sonáty F.A.E., společného díla Alberta Dietricha, Johannese Brahmse a Roberta Schumanna. „Složili ji k jedenadvacátým narozeninám Josepha Joachima,“ prozradil moderátor otec Tesař. Závěr první poloviny koncertu lehce narušil kolaps jedné z divaček, ale přestávka a čerstvý vzduch jí udělaly dobře a Mazurek Antonína Dvořáka, na který kvůli tomu nedošlo, zazněl proto až jako přídavek po vytleskání nadšeného publika. Ono nadšení bylo ale oboustranné: „Nádherný večer, bylo to tu strašně příjemné, plný sál a ohromně vstřícní lidé,“ pochvalovali si po konci hudebního večeru všichni účinkující.