Deseti skladbové album nese titul Peklo, co říká si svět. „Je to vlastně již náš sedmý titul, protože jsme si vydali i jedno DVD," usmívá se Václav Mrzena, autor všech textů na desce, skladatel, basový kytarista a od založení kapely i její duše. Stejně jako předchozí desku i tuto Rimortis natočila ve svém domácím studiu Tahiti v červenci a smíchala ji ve studiu Shaark v srpnu tohoto roku.

Od té poslední desky nastaly v sestavě kapely dost podstatné změny. Odešel bubeník Martin Růžek, kterého nahradil Honza Kozák z Lipan, nově do kapely také přibyl kytarista Pavel Pokorný, známý třeba ze skupiny Berry. „Byla to jeho první deska natočená s námi, dostal na ní hodně prostoru a podílel se na ní výrazně i autorsky," upozorňuje Mrzena.

Bohužel adekvátní náhrada se doposud nenašla za odchod klávesisty, který Rimortis opustil v únoru minulého roku. „Uspořádali jsme několik konkurzů, ale bohužel nikdo příhodný se nenašel. Máme totiž docela velké nároky, třeba aby muzikant vlastnil doma i nějaké mini studio a mohl pracovat na dálku, navíc klávesáků je všeobecně nedostatek, v tuzemském metalu totiž nemají téměř žádnou tradici. Pokud nějaký varhaník bude tyto řádky číst, ať se klidně ozve" shrnuje Mrzena a jedním dechem dodává, že jeden vhodný muzikantský tip možná nyní v hlavě už má. Zatím si na desce i v živém hraní vypomáhají samply, které aranžují Vašek, Pavel Pokorný a na skladbu Pod gilotinou pak Tereza Podhajská.

Kapela k nové desce chystá i klip. „V minulosti jsme jej přidávali rovnou na desku, ale teď jej natáčí profesionální agentura, přijde nás na desítky tisíc korun a umístíme jej na hudební síť, ten poslední měl na šedesát tisíc puštění," rekapituluje Mrzena. Přestože je Rimortis amatérskou kapelou, absolvují její muzikanti na padesát koncertů ročně. K nové desce chystají dva křty- český a moravský. „Pokřtíme ji 1. prosince v Pečkách a o týden později v Olbramovicích u Brna, kde je to taková naše druhá domácí scéna, začali jsme tam hrát na soukromé akci a nyní už tam organizujeme celé festivaly. Na obou křtech budou samozřejmě známí hosté," říká Václav Mrzena. Desku s graficky profesionálně vyvedeným obalem se sochou spravedlnosti otevírá titulní skladba celého alba Peklo, co říká si svět. „Je to takový obraz dnešní doby, mezilidské vztahy, korupce…, nikdo to pravé peklo nikdy neviděl, to peklo je v nás, s našimi zážitky, my jsme peklo, my lidi," ulevuje si textař Mrzena. Skladba začíná zvonivými cingrlátky a pak se rozjede pravá metalová jízda.

S jedinou výjimkou znějí rychlé metalové bicí ve všech písničkách, mimochodem slušně zvukově sejmuté. Klávesové plochy se ozvou ve skladbě Královna Země I i ve Hvězdám, kde Mrzena v textu vtipně používá názvy hvězd. Jedinou pomalou baladou pak je skladba Pod gilotinou. „Něco podobného jsme udělali poprvé, na první poslech by nikdo neřekl, že se jedná o metalovou věc," vypichuje Mrzena. Velkou devízu má Rimortis také ve zpěvákovi Milanu Hloucalovi, který dokáže zazpívat i občasné textové banality typu „..na květy umučené mrazem."

Těch však v textech zase tolik není, a Mrzena se v nich drží metalových témat, vtipně použije mírně upravenou citaci z hitu Petra Nováka „…ne bohu, teď hvězdám se zpovídám…", v písničce Hvězdám, která má i chytlavý refrén a motiv kláves jak z dávné televizní znělky. Jako na všech deskách Rimortis ani tentokrát nechybí předělávka skladby již zavedeného interpreta. „Tentokrát jsme si vybrali písničku Cesta poslední z repertoáru Karla Černocha z roku 1968. Vždy se mi jako zpěvák líbil, zpívá vysoko a navíc nám vyhovuje její melodie i text. Písnička, kterou přebíráme, musí pro nás být příhodná celá," zdůvodňuje Mrzena.

S kvalitní deskou Rimortis míří do rockových rádií a samozřejmě na pódia, ztratit by se rozhodně neměla v éteru ani v klubech.

Zdeněk Hejduk