Po koronavirových improvizacích s jednodenní přehlídkou s jednou scénou a loňskou nadějeplnou akcí pro maximálně sedm tisíc lidí s přívlastkem Hope se konečně uskutečnil plnohodnotný festival navíc prodloužený do čtyř dnů.
Areál Festival parku byl plný a na sedmi scénách vystoupilo mnoho desítek kapel, hlavními hvězdami pak byla Biffy Clyro, Royal Blood, Fall Out Boy a již zmínění Green Day uzavírající v podstatě celou akci.
Ale tradičně se čtyři dny nežilo jen poslechem hudby ve všech jejích podobách, především pak kapel, které čeká zářná budoucnost a tuzemských part zpívajících povětšinou anglicky. Mladí fanoušci chodili na přednášky do stanu poháněném vodíkovou energií, zkoušeli zpívat karaoke, zcela zaplněný byl stan, v němž za perfektní atmosféry probíhal televizní A-Z kvíz na cestách, tradičně dojemnou náladu vytvořilo publikum na koncertě Ivana Mládka, na nějž pořadatelé jako každý rok pozvali seniory z hradeckého domova a před koncertem promluvil primátor města Alexandr Hrabálek i ředitel festivalu Michal Thomes.
Zpívalo se i u táboráku, kde jeden den vyhrávala pardubická kapela Vypuštěné koupaliště, druhý pak třeba Kolíňačka Sabina Uxová. Kolínská stopa vede pochopitelně napříč celým festivalem, nakonec vznikl v Českém Brodě a jeho tým tvoří v některých případech pořád lidé stojící před více jak šestadvaceti lety u jeho zrodu.
Plný měl stan i bejbypankový Kašpárek v rohlíku, určený sice především dětem, ale jehož písničky si zpívali sborově téměř všichni přítomní. „Chodili jsme na něj jako děti, pak jsme přišli do let, kdy se nám to zdálo trapný a teď jsme z něj zase nadšení,“ přiznala jedna z fanynek.
Hodně se mezi fanoušky mluvilo a setu jednoho z festivalových taháků Fall Out Boy. „Kdo je nikdy neslyšel, byl z nich nadšený, ale já je poslouchám od patnácti let a mě hrozně zklamali. Mezi muzikanti nefungovala vůbec žádná chemie, odešel jsem před koncem,“ vyprávěl později kytarista jedné pop punkové kapely.
Podle Michala Thomese rozpočet festivalu poprvé překročil sto miliónů korun a často bylo možné mezi fanoušky zaslechnout angličtinu, mezi suitou fotografů působil třeba i zástupce Finska.
Celý provoz fungoval bezhotovostně, platilo se přes nabitou kartu umístěnou na festivalové pásce a přítomní utráceli především za rozmanitou nabídku jídla a pití, ceny některého nabízeného sortimentu pak dost převyšovaly běžný standard. Osvědčila se jídelna s klasickou nabídkou guláše či knedla – vepřa – zela v ceně pod dvě stovky i pestrá nabídka piv, mezi níž se se ctí drželi v jednom stánku i zástupci kutnohorského pivovaru.
