Legenda divadla Semafor Jiří Suchý se svojí jevištní partnerkou Jitkou Molavcovou v rámci cyklu Básníci básniví pouze za doprovodu klavíru Jiřího Svobody zazpívali samozřejmě spousty známých hitů, po přestávce se ale publika zeptali, jestli by nemohli předvést několik skladeb skladatele Kurta Weila, autora Žebrácké opery. Z ní populární písničku Mackie Messer ještě publikum znalo, třeba i z nesmrtelného podání Miloše Kopeckého, dalších několik tohoto skladatele už ale ne.

„Zpíval jsem ji úplně poprvé, text jsem sice složil, ale hned zapomněl, a protože nejsem takový hrdina, jako tady kolegyně Molavcová, musím si pomoci papírem," omlouval Suchý.

Jinak koncert otevřelo Nevyplacené blues z jazzové opery Dobře placená procházka. „Byl to první song, který se dostal na gramofonovou desku," podotkl k tomu Suchý a připomněl i fakt, že se tento divadelní kus hrál v Národním divadle v režii Miloše Formana.

Blues pro tebe bylo naopak ze hry Kdyby tisíc klarinetů, nechybělo ani Blues na cestu poslední. „Slovo blues bylo pro nás zaklínadlem, jazz nebo rokenrol pro tehdejší cenzory neexistoval, ale blues byly písně utlačovaného černošského lidu. Občas jsme napsali do názvu blues a hráli rokenrol, číst oni uměli, ale jinak hudbě nerozuměli," rozesmál publikum Jiří Suchý.

Stranou nezůstávala ani Jitka Moravcová, která tančila, hrála na saxofon, mikrofon si přehazovala z ruky do ruky jako rocková hvězda a procházela se s ním mezi lidmi. Tři tety i se zmínkou Kolína coby bydliště jedné z nich, i Tři strážníky zazpívala sama, Tři rybičky s Jiřím Suchým.

Písně z Itálie, Austrálie a Ameriky dali bez klavírního doprovodu, při stále větší aktuálnosti protiválečné Jó, to jsem ještě žil mrazilo. Přes Rub a líc z Osvobozeného divadla, Gottovu Tak abyste to věděla a další evergreen Pramínek vlasů pak už koncert směřoval do finále.

Po rozloučení během několika sekund celá synagoga stála a tleskala, došlo tedy na přídavky v podobě písničky Hluboká vráska, známé spíš jako Naraž si bouřku, a pak už jen scatovaná legrácka bez klavíru. „Nemáte za co, nás to přeci živí," odpovídal za chvíli Jiří Suchý na díky pamětníků líčíce, jak dlouho do Semaforu jezdili a jak je držel myšlenkově nad vodou.