Úplně naposledy se tam sešli nad obrazy Pavla Vašíčka.

„V poslední době se stávalo, že vystavená díla tu začala plesnivět, bylo to už opravdu neudržitelné," vyznala se Veronika Marešová, dlouholetá kurátorka těchto prostor.

„Po generální opravě náměstí se nám zdvihla spodní voda, která sem k nám vzlíná. Je mi to líto a je mi smutno, loučíme se přesně na den po sedmi letech, ta činnost mě naplňovala. Chtěl bych vám poděkovat, že jste k nám chodili a obrazy si prohlíželi, protože není nic horšího, než když na výstavy nikdo nechodí. Možná se sejdeme někdy někde jinde," rozloučil se Jan Žert, v jehož prostorách se výstavy uskutečňovaly a který také financoval vernisážové občerstvení.

„Když k nám mezi skauty přijel jeden vzácný host, říkal, že přijíždí ne jako host, ale jako soused. A stejně tak přicházím já jako soused, bydlím o dva baráky vedle a musím říci, že tady vždy žily generace i národy vedle sebe," začal svou řeč Jan Hora, klenotník, člen rady města a soused. Vzápětí dodal: „A i sem na výstavy chodili mladí i starší různého vyznání, i dnes tu vidím pána s jarmulkou na hlavě i mladíka s křížem na krku. A paní Marešová tu tento sousedský vztah vždy vytvářela, škoda, že tento svět končí. Mnohým obrazům jsem tu nerozuměl, jsem už starší člověk, ale tak to v životě chodí a v minulosti to tak bylo třeba i u dnes uznávaného Radimského."

Expozice Pavla Vašíčka se jmenovala Pod tíhou a autor vystavil menší obrázky, než je u jeho tvorby běžné. „Zkusil jsem i menší formáty s tím, kam až může člověk dojít. Maluji v takovém barokním stylu, baroko mám rád, protože mělo smysl pro řád a harmonii. Už v prvním ročníku studia jsem vytvářel světelné objekty, které směřovaly k baroknímu výrazu, aniž bych věděl o tom, že se k němu někdy dostanu. Je totiž velmi svobodné a demokratické," vyznal se ze své tvorby autor Pavel Vašíček, který byl posledním umělcem, jež v těchto prostorách svá díla divákům představil.

Vernisáž hudebně zpestřila zpěvačka kapely Komat Adéla Šimonová, která zazpívala a zahrála na kytaru, básně přečetl Michal Němec, na didjeridoo zahrál Adam Forst a na kytaru Honza „Pátek" Novák.

Autor: Zdeněk Hejduk