V prvních řadách křepčily malé holčičky a za nimi zpívala a tančila zaplněná louka dětmi i jejich rodiči, kteří držíce se za ruce možná vzpomínali na příjemně prožité chvíle spojené s letitými hity této kapely možná leitmotiv celého festivalu, jehož nultý ročník se uskutečnil vloni.

Z něj i letos zůstalo nepřeberné množství netradičních atrakcí pro nejmenší, jejichž jen pouhé vyjmenování by vystačilo na celý článek sahaly od venkovní sokolovny vybavené cvičícím nářadím, stolními hlavolamy, možností zasazení vlastního stromu, postelové louky, kde ležícím četli pohádky herci jako Dana Batulková, Arnošt Goldflam či Oldřich Navrátil, přes projížďku na koních či oslech, dřevěných motorkách z kopce nebo na stupátku popelářského vozu.

Vystoupili i artisté z Cirku La Putyka

Tohle vše by mnohým pořadatelům stačilo, ne však duchovnímu otci festivalu, Kolíňáku Davidu Dvořákovi ve spolupráci s českobrodskou Amebou.

Ti na obrovském prostranství postavili ještě pět stanů a do nich pozvali takové účinkující jako třeba Cirk La Putyka, který sehrál dvě beznadějně zaplněná představení plná artistických kousků, tuzemské kapely Tata Bojs, Už jsme doma s loutkovou skupinou Buchty a loutky, Krásné nové stroje či zmíněnou Mňágu a Žďorp nebo Jiřího Schmitzera, Ivu Bittovou, Xaviera Baumaxu nebo Michala Pavlíčka s Monikou Načevou, případně duo Tara Fuki. To vše okořeněné zahraničními dech beroucími partičkami jako holandskými Mason Du Malheur, pouličními hippie, kteří by obstáli i na Kmochově Kolínu, pocházejícími rovněž z Holandska The Blaas Of Clory nebo Britem The Pete Boxem, kterému uletělo letadlo, takže dorazil později, aby nadchl sám za sebe a nejen rozdával podpisy, ale nechal podepisovat i fanoušky na své paže.

V centru všeho stály však děti. Jedna z maminek lamentovala nad řvoucím potomkem, když s ním nerada opouštěla představení La Putyky, které by chtěla vidět, ale dcera byla jiného názoru.

Další rodiny zůstaly na obřím pískovišti, jiné u soutěží či hraní a na koncerty se vůbec nedostaly, maximálně hodily desetikorunu do živého Jukeboxu a nechaly si zahrát píseň dle svého výběru.

Z loňska se pořadatelé poučili z nekonečných front na občerstvení, velkokapacitní jídelna nabízela několik hlavních jídel v přijatelné ceně osmdesáti pěti korun, fungovaly další stánky s jídlem, na pití se však stále stály nekonečné fronty.

„Rozdali jsme sedm tisíc evidenčních pásek, z nich zhruba dva tisíce byly zadarmo pro účinkující, stánkaře, hosty a pracující, čili přišlo více lidí než minulý rok, za což jsme rádi. Pořád ale děláme chyby, především v tom, kam a v jakém čase rozmístit jednotlivé účinkující. Našim cílem je udělat takový festival, na který si lidi koupí vstupenky, aniž by se blíže zajímali o jeho program, prostě bude pro ně zárukou určitého standardu a kvality. Festivalu, na kterém ještě po setmění zůstanou tři tisíce lidí," shrnul David Dvořák.

Stan byl plný dětí s molitanovými číry

Ten vymyslel i celé hnutí bejbypank a Kašpárka v rohlíku, který hlavně stojí za návštěvnickým boomem a při jehož vystoupení byl stan narvaný k prasknutí dětmi s molitanovými číry na hlavách a texty největších hitů si zpívali malí i velcí společně.

Při skladbě Čůrej málem zbořili stan a atmosféra byla fantastická. Bohužel, většina z nich poté areál opouštěla a závěrečné francouzské duo The Inspektor Cluzo, které nadchlo stovky fanoušků na několika ročnících festivalu Rock for People, hrálo už jen pro hrstku nejvěrnějších a nejvytrvalejších posluchačů.