„Dozvěděl se to včera,“ smála se už po koncertě sólistka. Nakonec oproti rozdávanému vytištěnému programu došlo k pouhým dvěma změnám – Sonátu pro violoncello a klavír Francise Poulence nahradily dvě variace, a to na židovskou modlitbu Maxe Brodeho a na slovanskou lidovou píseň Bohuslava Martinů.
V první polovině zazněla ještě jedna variace, a to na duet z opery Kouzelná flétna Ludviga van Beethovena a Fantazijní kusy Roberta Schumanna. „Je to takové odpočinkové dílo, které Schumann složil poblíž Drážďan, když si jen tak improvizovali s přítelem klarinetistou,“ uvedla skladbu Dora Hájková.
Druhá polovina violoncellového recitálu pak patřila Vokalíze Sergeje Rachmaninova a především čtyřvěté Sonátě d moll pro violoncello a klavír Dmitrije Šostakoviče.
„Je to jedno z jeho posledních děl, které napsal v roce 1934 a tamní soudruhy už v té době hodně dráždil, proto vyšla až mnohem později. A všechno, co zažíval se v ní odráží, ale nejen to špatné, byl v té době také čerstvě zamilovaný a dokonce tuším, že do své studentky,“ přiblížila interpretka, která poté zahrála fyzicky hodně náročný part, který zaplněný sál odměnil bouřlivým potleskem.
Když aplaus neustával, vrátili se oba interpreti po několikáté na pódium. „Já si myslím, že tu druhou větu Šostakovič napsal coby výsměch sovětské nomenklatuře, takže bychom ji zahráli ještě jednou a věnovali se stejným poselstvím Rusku a Putinovi,“ promluvil poprvé a naposledy ruský pianista.
Další koncert se uskuteční v úterý 8. listopadu, ale tentokrát v podnikatelském inkubátoru Cerop, kde francouzské šansony zahraje Trio CouCou.
