Náladu vytvořily už před začátkem koncertu dobové šlágry a zprávy vysílané jakoby z rádia umístěném na pódiu a poté prolog v podání písničky Cesty tam a cesty zpátky zápasí. Už při třetí písničce Ša – La –La – La - Li se hlediště roztleskalo do rytmu, Václav Neckář pak zazpíval Massachusetts a Stín katedrál. „V tom chrámu ještě na chvíli zůstaneme,“ uvedl skladbu Svatovítský chrám, kterou zazpíval s baňčičkou na pivo místo megafonu. Trojice dalších písní byla z nové poslední desky Oči koní, do přestávky ještě zazněly hity Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Čaroděj Dobroděj s čarodějnickou čepicí na hlavě či Doktor Dam di Dam. Druhá polovina se nesla více v rockovém duchu, přestože začala další legendární pomalou Kdo vchází do tvých snů (má lásko), ale pak kapela v čele s Václavovým bratrem Janem zahrála skladbu pojmenovanou jako oni Bacily a dlouhovlasý rockový kytarista Ota Petřina dvě své skladby Nej a She Play The Game. Planetárium udělalo opět radost rockerům, Časy se mění, kde part Marty Kubišové zazpíval Jan Neckář, stejně jako v úvodu koncertu hlas Heleny Vondráčkové. „Zazpívám Odejdu a pak odejdu,“ vyhrožoval ve finále interpret, ale ve stoje tleskající divadlo bylo jiného názoru- samozřejmě musel přijít současný největší hit Václava Neckáře, Půlnoční z filmu Alois Nebel a další přídavek Jedenkrát. „Mám vám vyřídit, že tu budeme hrát na Kmochově Kolínu na náměstí,“ ukončil Jan Neckář,což byla lehce nepřesná informace, protože hrát a zpívat by měli na Kmochově ostrově. Ale i tam je místní fanoušci určitě najdou a opět tam vytvoří úžasnou atmosféru stejně jako v mrazivém posledním lednovém pondělku v hledišti divadla.

Zdeněk Hejduk