Nahráváme vaše chování jako kamera

Ruština je taky skvělá - to nás učí motýlí víla. Když má špatnou náladu, netrápí nás, když má dobrou, sdílí to s námi. A matika jakbysmet, protože naše paní profesorka má ráda jak matematiku, tak nás.

Nepodceňujte to, znamená to hodně. Pro nás, studenty, to vlastně znamená všechno. Ještě snad jak těžké dává ten který profesor písemky.

Petr Vydra: Jak jsem učil

Ale teď mi jde o tohle: Když po mě paní profesorka jednou zařve, protože jsem zapomněla domácí úkol, bojím se pak každé hodiny - protože vždycky se může něco pokazit, lhostejno jak moc se snažíte. A je jedno jak špatný je žák, když bude ve stresu, ještě se zhorší.

Naopak, když mě pan profesor třebas pokárá, ale udělá to vlídně, mám důvod se snažit a dávat pozor, abych ukázala, že si toho vážím.

Hodně totiž záleží na tom, jak to celé vyzní. Jsem dobrá osoba, která udělala něco špatného, nebo veskrze špatná a zavrženíhodná bytost, od které se ani nic jiného nedalo čekat? Zní to trochu směšně, když to takhle zjednodušíte, jenže když dítěti řekněte, že je hloupé a neschopné, nezachová se jako dospělý a nepošle vás do háje. Dítě vám to uvěří.

Imperialisticky kazit ruské jméno? Neexistuje!

Mělo by platit: kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem, jenže my náctiletí jsme pořád ještě děti… Snadno nás rozesmějete, snadno nás urazíte, snadno nás rozpláčete. Často si nevíme rady.

Prosím, buďte to vy, dospělí, kdo udělá - ať už ve škole, nebo tam venku za jejími zdmi - první vstřícný krok.

My děti se od vás také učíme. Jsme tak trochu jako videokamera – to, jak se k nám chováte, nahráváme a ukládáme pro pozdější použití. Jednou budeme jako vy - ať už ohleduplní a empatičtí, nebo nemilosrdní a sobečtí. Jak nás ovlivníte? Jaký s námi vytvoříte svět?

Autor:
Kristýna Budačová
studentka sexty Gymnázia Uherské Hradiště