Kliknutím zvětšíteGalerie starých mistrů v Drážďanech publikovala jen několik dní před připravovanými oslavami nizozemského malíře Jana Vermeera snímek, který drasticky změnil pohled na jeho známý obraz. Dílo s názvem Dívka u okna čtoucí dopis umělec namaloval mezi lety 1657 a 1659. Muzeum podniklo obtížnou restauraci obrazu. Díky ní dokázali objevit pomocí rentgenových paprskům postavu Kupida, tedy boha lásky. Ta byla objevena již v roce 1979. Světu bylo však toto tajemství odhaleno až teď. O příběhu tohoto obrazu píše americký server CNN.
Odhalení boha Kupida, který je často zobrazován jako chlapec s křídly, dává obrazu zcela nový rozměr – nově naznačuje city a touhu. Bude k vidění od 10. září v Galerii starých mistrů spolu s dalšími devíti významnými obrazy Jana Vermeera a pěti desítkami obrazů jeho nizozemských kolegů.
Postava Kupida byla na obraze objevena již před dekádami. Tehdy se předpokládalo, že jej sám malíř přemaloval vrstvou barvy. Rentgenové paprsky totiž již u mnohých jiných obrazů odhalily dřívější malby, které samotní autoři později přemalovali. Vermeer je tímto také známý. Podle historika umění a ředitele drážďanské galerie starých mistrů Stephana Koji se Vermeer domníval, že harmonie jeho pláten reflektuje harmonii Boha.
„Bylo logické si myslet, že Kupida přemaloval sám Vermeer, udělal to mnohokrát,“ uvedl Koja v rozhovoru. „Byl to skutečně perfekcionista, snažil se, aby byla kompozice vždy vyvážená a věrohodná.“
V roce 2017 restaurátoři začali obraz čistit. Zjistili však, že se jejich předchůdci mýlili. Lak na kusu prázdné zdi za dívkou měl jinou barvu a konzistence barvy byla také odlišná, uvádí Koja. Výzkumníci také v laboratoři objevili prach mezi vrstvami barev. To naznačuje, že někdo jiný vrstvu přidal mnohem později.
„Uvědomili jsme si, že to znamená, že byl obraz již hotov, vystaven světlu a podmínkám místnosti, ve které se nacházel,“ upřesnil Koja s tím, že se výzkumný tým domnívá, že vrstvu barvy přidal někdo jiný zhruba v 18. století. Ale kdo to byl, to mohou jen hádat.
Ne zcela ojedinělá záhada
Skrytý Kupid není zdaleka jedinou záhadou života tohoto barokního umělce. Malíř, podobně jako enigmatický renesanční mistr Leonardo da Vinci, představil jen malé množství své tvorby – v současné době je známo pouze kolem 34 pláten. Je proslulý zejména delikátními scénami z interiérů s osamělými postavami, které zalévá sluneční svit z okna. Narativ scén zůstává záměrně vágní.
„(…) díky určitému tajemství se můžeme s pocity dívky na plátně ztotožnit – s emocemi postavy, kterou vidíme,“ tvrdí Koja. „To takto nedokázal žádný z jeho současníků udělat.“
Identity Vermeerových postav jsou rovněž tajemstvím, stejně tak, jako žena z jeho nejznámějšího obrazu Dívka s perlou (mezi lety 1665-1667). Historici rovněž debatují nad technikami, které využíval
k vytvoření optických klamů – zejména pak, zda využíval tzv. cameru obscuru (česky temnou komoru), aby vytvořil optickou hloubku. Stále také není jasné kde či od koho se Vermeer naučil malovat.
Kdo Kupida na obraze dívky stojící u okna s dopisem přemaloval, nebo proč tak učinil, nebylo nikdy objasněno. Obraz pochází z francouzské sbírky z 18. století, kdy nebyl Vermeer ještě známý. Zemřel zadlužený v roce 1675. Koja naznačuje, že mohlo být dílo modifikováno, aby se více podobalo práci Rembrandta. Mohl to také učinit vlámský správce kolekce, který byl rovněž umělcem.
Zasahování do uměleckých děl bylo podle Koji v té době typické. „Malby se měnily podle vkusu…z dnešního pohledu je zásah do Vermeerova díla naprosto nemyslitelný. V minulosti však lidé nebyli tak váhaví.“
Koja vysvětlil, že řada Vermeerových maleb byla v minulosti rovněž z nevysvětlených důvodů upravena. Jde například o celé modré nebe přimalované do jeho brzkého obrazu Diana s nymfami (1655 či 1656) či upravený rám obrazu Žena s váhami (1662-1664). Oba obrazy však byly zrestaurovány do své původní podoby.
Restaurátoři ze Státní umělecké sbírky v Drážďanech se rozhodli nesejmout původní lak ze 17. století. Místo toho velmi precizně odloupali vrstvy malby chirurgickým skalpelem pod mikroskopem se 120násobným zvětšením. Proces trval dva a půl roku. Denně tak odloupli jen několik čtverečních milimetrů.
Objevená podoba Kupida je již známá. Podobně vyobrazený, stojící se zvednutou levou paží držící luk, se objevil i v jiných Vermeerových obrazech. Obrazy, na kterých hraje Kupid vedlejší roli, si muzeum v Drážďanech zapůjčilo u příležitosti nové výstavy z Národní galerie v Londýně.
Koja tvrdí, že panuje domněnka o Vermeerově inspiraci již existující malbou Kupida, kterou vlastnil.
Jeho výskyt tak mění význam jednoho z Vermeerových stěžejních děl. Obrazu, který znamenal zásadní posun v tvorbě tohoto umělce. Vermeerovy starší obrazy nebyly zasazené do tehdejších domů střední třídy. Šlo o velkolepá díla zobrazující náboženská a mytologická témata od Ježíše Krista po bohyni Dianu. Na konci padesátých let 16. století se však začal věnovat moderním tématům, tzv. žánrové malbě, tedy scénám z každodenního života, které jsou charakteristickým znakem nizozemského zlatého věku.
Nedlouho po dokončení tohoto obrazu se Vermeer začal věnovat svým nejznámějším motivům: mladým ženám (příležitostně i mužům) ztraceným ve svých myšlenkách v klidu pokojů s denním světlem okna. Je také znát přítomnost diváka, který pozoruje postavy hrající na hudební nástroje, čtoucí si tajemné dopisy či uvažující nad předměty s filozofickým významem. Vermeerovy postavy jsou také občas jakoby vyrušeny divákovým pohledem a obracejí se k němu zády.
„Na Vermeerově práci je fantastické, že nechává věci otevřené, nechává je na naší představivosti,“ uzavírá Koja. Je to jako u každé jiné formy umění, u hudby, divadla či filmu. Myslím, že lidé mají nejraději ty, kde je trochu tajemství, jako například když filmoví režiséři dají divákům indicie, ale konec filmu nechají na nich, aby si ho dotvořili. To je něco, co Vermeer mistrně ovládal.“
64
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
