Pořídili jste si domek na vesnici v jižních Čechách. Změnil se tím zásadně běh vaší rodiny?
Jindra:
Jak se to vezme. Dokud jsme žili v Praze, bydleli jsme blízko mých i Katčiných rodičů, teď jsme dál, ale můžeme je pozvat k nám, můžeme si tu společně užít více času v klidném prostředí.

Kateřina: Když jsme se potkávali v Praze, bylo to vždy na chvíli, na rychlou kávu a zase někdo už někam běžel. Teď k nám přijede někdo z rodiny na návštěvu a tráví tu většinou celý den. Možná se nepotkáváme tak často jako dříve, ale společný čas je strávený mnohem kvalitněji.

Jindra Polák v Show Jana Krause:

| Video: Youtube

Mezi místní starousedlíky a komunitu jste rychle a dobře zapadli. Čím to?
Kateřina:
Je to tím, že se nám tady líbí, cítíme se tu jako doma, to je podle mě základ. A pak taky… často chodíme na procházky se psem a pes je opravdu velmi stmelující prvek. Ale celkově mi to spřátelení s místními přišlo naprosto přirozené.

Jindra: Máme obrovské štěstí, že se v naší vesnici sešla skvělá komunita lidi. Máme úžasné sousedy, a kdykoli je ve vesnici akce, jsme na ní. Lidé nás hned od začátku brali mezi sebe, jako bychom tu byli odjakživa. Vždycky si libujeme, že jsme se asi nikde necítili tak pevně doma jako tady.

Jste spolu dvacet čtyři let, poslední roky trávíte i mnohem více času doma ve dvou… Lezete si občas na nervy?
Kateřina:
Vůbec! (shodně s manželem) Chvíli poté, kdy jsme se sem nastěhovali, přišla covidová pandemie. Do té doby jsme nikdy nebyli s dcerou a Jindrou tak dlouhou dobu pohromadě, on jako muzikant stále odjížděl a přijížděl. Za covidu bylo naše soužití poprvé intenzivní, navíc v novém domě, v novém prostředí. Ač je to vzhledem k tomu, co covid způsobil, trochu absurdní, bylo to skvělé. Beru tohle jako dar, protože jsme mohli nový domov poznávat spolu. Zatímco se spousta párů během covidové karantény rozcházela a manželství se jim rozpadala, my zjistili, že být spolu je skvělé.

Jindra: Přesně. Některé páry zjistily, že si nerozumějí, my zjistili, že je nám spolu tak dobře, jak si myslíme, že nám je. (smích)

Máte radu nebo recept na dlouhý a spokojený vztah?
Kateřina:
Zkrátka jsme se dobře potkali. Oba jsme poměrně klidní, máme podobné názory, ne stejné, ale podobné a nehádáme se. Za těch dvacet čtyři let jsme se opravdu ještě nepohádali. Dokážeme se na věcech domluvit, je mezi námi vzájemné napojení, porozumění.

Jindra: Je to hodně individuální. Ale asi opravdu zásadní to je, že od začátku cítíte, že jste narazili na člověka, se kterým chcete být, s nímž si rozumíte na sto procent. Ale pozor, taky to u nás na začátku nešlo všechno hladce! Tím, že jsem o pár let mladší, nebyl jsem v době, kdy jsme se potkali, ještě úplně nejdospělejší. Neměl jsem všechny věci v hlavě zdaleka srovnané. A obdivuji Katku za to, jakou měla od začátku trpělivost.

Když si chcete doma spolu pustit hudbu, jakou volíte?
Jindra:
Nejradši máme doma ticho. Speciálně tady u nás na vesnici si fakt užíváme ticho. Jen se zaposlouchejte. Není to krása? Slyšíte ptáky, šumění stromů, večer cvrčky, kvákající žáby… To je pro nás nejvíc. A pak každý z nás poslouchá svoji muziku. Poslední dobou ale hodně posloucháme audioknihy. Já se je naučil poslouchat v autě, protože nestíhám tolik číst.

Kateřina: Já to mám stejně. Nejčastěji poslouchám audioknihy anebo podcasty. A pak mám speciální vánoční playlist, který doma běží celý advent. Pak už se celá rodina těší, až to po Vánocích skončí. (smích)

Je pro vás život na vesnici inspirací i k psaní textů a hudby?
Jindra:
Určitě ano. Je tu klid a mám tu i vlastní pracovnu. Udělal jsem si své domácí nahrávací studio, čímž jsem získal místo, kam se můžu zavřít, kde mám všechno po ruce. A užívám si, že mám šanci být s naším psem dvě hodiny v lese, kde si vyčistím hlavu. Tohle je velký rozdíl proti Praze, kde je kolem člověka neustále šrumec, spousta lidí, a pak je spousta lidí i na koncertě. Baví mě být mezi lidmi, ale jsem introvert, spíše samotář, proto potřebuji také svůj čas, abych dobil baterky. A tady v přírodě se baterky dobíjejí mnohem lépe.

Koncem loňského roku měla kapela Jelen velký koncert v pražské O2 areně a podle recenzí se velmi povedl. Co stálo za tím úspěchem?
Jindra:
Ze všech pozitivních reakcí mám velkou radost. O2 arena je obří akce, která si říká o to, aby ji člověk pojal jinak. Je potřeba se více zabývat i vizuální stránkou, aby celé vystoupení v tak velkém prostoru dobře fungovalo. Náš hlavní cíl ale byl, abychom zvládli koncert udržet v našem stylu, tedy že půjde v první řadě o muziku. Nechtěli jsme, aby to byla jen jedna velká projekce, řady efektů. Protože naše muzika stojí především na písničkách.

close Jindra Polák info Zdroj: Profimedia zoom_in Jindra Polák s kapelou Jelen

A jsem vážně nadšený, že se to povedlo a že vše zaznamenali i kritici v recenzích, což je pro mě výrazná odměna. Pro nás byla O2 arena završením prvních deseti let na hudební scéně. Bylo moc fajn zjistit, že se nám povedlo navázat s našimi fanoušky blízký vztah, a celá akce se vážně nesla v přátelské atmosféře.

Kateřino, byla jste taky na koncertě?
Kateřina:
Ano, byla, stála jsem hned pod pódiem. Byla jsem tam se svými dětmi a měla moc hezký pocit blízkosti, že jsme všichni spolu.

Neméně úspěšné bylo i vaše divadelní turné. Kdy přišel nápad přesunout se z obří haly do divadel?
Jindra:
To je právě pestrost, která nás baví. O2 arena vyžadovala hodně velkou přípravu, věnovali jsme jí celý podzim a pak si říkali: co po tom? A ona přišla chuť udělat něco diametrálně odlišeného, víc se přiblížit lidem a k výročí deseti let připravit i program, při kterém bychom si mohli s fanoušky povídat. A tak vzniklo divadelní turné. Má dvě části: v první půlce si, pomocí písniček a příběhů, chronologicky povídáme o deseti letech kapely a v druhé půlce odpovídáme na dotazy z publika. Celý koncert je hodně kontaktní, hodně se nasmějeme.

Už vám během divadelních koncertů někdo položil dotaz, který vás vykolejil? Nebo jste na něj ani nechtěli odpovídat?
Jindra:
Je vtipné, že se některé dotazy opakují a stávají se z nich „running joke“. Často se lidé ptali, kdo z nás – z kapely – je ještě svobodný. Okamžitě jsme začali udávat našeho bubeníka. (smích) Nakonec se z toho stal takový vtip, který nechyběl na žádném koncertě. Ale že by nás něco úplně vykolejilo? To ne. Naopak, možná jsme my vykolejili někoho z publika. Třeba když padl dotaz, zda by bylo možné si s námi zazpívat. Řekli jsme: „Jasně, kdo se ptal? Pojďte sem!“ A vytáhli jsme dotyčného hned k nám na pódium a zahráli s ním písničku.

Kateřino, posloucháte manželovy písničky?
Kateřina:
Poslouchám. Asi to bude znít nepravděpodobně, ale Jeleny poslouchám asi nejčastěji ze všech kapel.

Jindra: Katka je navíc takový první filtr pro nové písničky. Umí být nestranná, nezaujatá. Řekne, když se jí něco nelíbí, zároveň má dobrý vkus, takže se můžu spolehnout na to, že když písnička projde jejím prvním sítem, nebude špatná.

A jste i hudebně nadaná? Že byste pro kapelu složila písničku, napsala text…?
Kateřina:
To bohužel vůbec, ani v jednom směru. (smích)

Jindra: Myslím, že se trošku podceňuje.

Kateřina: Je pravda, že jako dítě jsem hrála na klavír. Ale pamatuji si, že mě mrzelo, že jsem neuměla vybrnkat melodii a dodat k tomu druhou rukou na klavír akord jako jiné děti.

Na společně vytvořený rodinný hit to zatím nevypadá…
Jindra:
Zatím ne, ale možná to budu muset ještě iniciovat.

I nejnovější deska prošla Kateřininým hodnocením? Údajně o ní říkala, že jde o Tour de hroby.
Kateřina:
Skoro v každé písničce je zmíněna „hrobová“ tematika. (smích)

Jindra: … a já měl přitom pocit, že je to vlastně docela veselá deska! (smích)

Kateřina: Smutné písničky mají často veselý nápěv, muziku, nebo naopak. Ale líbí se mi, že ani z těch smutnějších není nikdy cítit beznaděj, vždycky je tam jisté světlo.

Písnička Ještě jednu noc se stala velkým hitem:

| Video: Youtube

Jaké reakce na novou desku jsou od fanoušků?
Jindra:
Jsem nadšený, jak dobré jsou. S každou novou deskou se kapela obává, jak u fanoušků pochodí. Když uděláme podobnou té předchozí, objeví se komentáře, že jsou to stále stejní Jeleni. Když naopak uděláme něco jiného, hrozí, že všichni řeknou: jo, to už nejsou ti staří Jeleni. (smích) Nakonec jsme zjistili, že fanoušci jsou vždycky s námi, protože nás mají rádi, baví je naše texty i to, co děláme.

Podléháte při tvoření aktuálním trendům?
Myslím, že není vždy nutné řešit, zda se nová muzika trefí do aktuálních trendů a snažit se vše „vymyslet hlavou“ tak, aby se člověk publiku zavděčil. Fanoušci poslouchají oblíbené interprety proto, že je mají rádi takové, jací jsou, a vnímají i určitý přirozený vývoj kapely. A pro nás je ve finále tím největším úkolem být opravdu pravdiví, dělat naplno, co cítíme. Často se lidé ptají, jak skládáme písničku, aby měla úspěch v rádiu, jak poznáme, že bude hit? Ale to právě nepoznáme. Rádia jsou alchymie sama pro sebe. Nejde odhadnout, co bude nebo nebude fungovat. Jsme pokaždé hodně rádi, když se rozhodnou některou naši písničku pustit, ale i pro nás je ten výběr nakonec překvapením.

Z každé vaší desky se vždy ujal hit, který se nyní hraje i na nejrůznějších akcích, u táboráků… Kterou písničku z tohoto alba čeká podobný osud?
Jindra:
Jsem rád, že se lidem hodně líbí písnička Miluju tě, kterou jsme natočili s Hradišťanem. Nebo písnička Tisíc žen, kterou jsme nedávno hráli na speciálním koncertě s Janáčkovou filharmonií v Ostravě. Tu jsme dali do aranžmá jen s filharmonií a zpěvem. A moc se povedla. A to je to, co mě na našich písničkách baví; děláme je pestré a ukazuje se, že dobře fungují v obrovských prostorách, v divadlech, s filharmonií… Baví mě, že se naše písničky hrají i u táboráků, což je vlastně nejvyšší meta, které může kapela dosáhnout – tedy to, že její písničky zlidoví.

Kateřina: Mně se speciálně na téhle desce líbí všechny písničky. A zlidovět by podle mě mohla třeba Je lepší se opít. (smích)

I dcera poslouchá Jeleny? Našla si k tomuto hudebnímu stylu cestu?
Jindra:
Baví ji naše koncerty, na nich si to užívá. Ale jestli má Jeleny na svém playlistu do sluchátek, nevím.

Otevírá vám dcera v hudbě nové obzory?
Jindra:
Určitě! Je zaměřená trochu jiným směrem. Kromě písniček ji baví třeba muzika z počítačových her. Dneska je herní muzika kvalitativně na úrovni té filmové, jde o krásné orchestrální věci. Díky dceři se tak dostávám i k instrumentální hudbě a je pro mě zajímavé sledovat, jak se herní průmysl vyvíjí a prolíná s ostatními multimédii.

Dceři bude letos čtrnáct. Máte jí co předat v oblasti dospívání? Měli jste bouřlivou pubertu?
Kateřina:
No, já měla pocit, že jsem žádnou pubertu neměla, ale můj táta mě nedávno vyvedl z omylu. Údajně si hodně oddechl, když jsem z puberty vyrostla. Říkal, že jsem s ním tehdy vůbec nekomunikovala.

Jindra: Já myslím, že jsem neměl úplně bouřlivou pubertu, bylo to v mezích. Hrál jsem na kytaru, do toho šermoval, jezdil po šermířských akcích… Ale nepamatuji, že bych nějak strašně vyváděl.

Jste tolerantní rodiče?
Kateřina:
Jsme. S Luckou od malička bez problémů komunikujeme. Ví, že za námi může kdykoli s čímkoli přijít, může nám i cokoli říct.

Jindra: Samozřejmě se to s věkem trochu mění a tátovy vtipy už občas nejsou tak vtipné, jako bývaly. (smích) Někdy se najdou jisté třecí plochy, ale myslím, že jako rodiče máme docela pochopení a většinou vše všichni ustojíme v legraci.


Nahrává se anketa ...

V kapele vás je osm, daří se vám všem dohromady občas setkávat i s rodinami? Třeba na zahradní party…
Jindra:
Popravdě, málokdy. Společné setkání se většinou povede jen v Přibyslavi na našem festivalu Jelen a přátelé. Letos nás čeká 10. srpna. Je to rodinně koncipovaný festival, začínáme a končíme dřív, aby si ho užily i rodiny s dětmi. Ale jinak se společně moc nesejdeme. Ono zorganizovat osm rodin je docela složité.

Kateřina: Do Přibyslavi se těším. Nechodím na všechny koncerty, ale speciálně tento mám moc ráda. Jindra: Pokud všechno klapne, mohla by letos na festivalu zaznít naživo i písnička Je lepší se opít, v premiéře společně s kapelou Rybičky 48 na jednom pódiu.

Když už se společná party povede, je divoká, nebo poklidnější?
Jindra:
Kapela za to pořád umí vzít. Ale už je znát, že máme mladší část kapely a část, která má rodiny. Ale občas se vše zvrtne… (smích)

Co je aktuálně před vámi? V létě se asi příliš nezastavíte.
Jindra:
V létě nás čeká spousta open-air akcí, náš už zmíněný festival a těšíme se, že si zahrajeme na akci Hudba na vinicích nebo třeba na Hrady.cz. Od teď až do října máme úplně plno. Je toho požehnaně, ale jsme za to rádi.

Máte prostor i na odpočinek, na krátkou letní dovolenou?
Jindra:
Nemáme. Spíš až na podzim. V létě máme maximálně pár dní volno na vydechnutí. Relaxovat v létě budeme doma, na zahradě, možná si zajedeme na skok k vodě.

Kateřina: Máme vytipováno i spoustu míst po okolí, která chceme už dlouho prozkoumat, tak doufám, že letos na pár z nich konečně přijde řada.