Textilana obléká moderního člověka

Heslo doprovázející typický modrý trojúhelník doplněný hlavou ovce bylo sloganem provázejícím historii libereckého závodu Textilana. Vznikl v roce 1947 znárodněním Liebiegových závodů v Liberci a skončil v roce 2003. Národní závod se soustředil především na zpracování vlněné příze. Zlatou éru zažíval zejména v 60. a 70. letech, kdy prošel modernizací a zaměstnával až 6 500 lidí, kteří ročně vyráběli asi 18 milionů metrů tkanin. Zejména se výroba soustředila na pánské a dámské tkaniny a dekorační příze s vysokým podílem umělých vláken. Jako první Textilana začala s výrobou polyesteru a umělého hedvábí.

Liaz – Liberecké automobilové závody

Národní podnik Liberecké automobilové závody (LIAZ) vznikl v roce 1951, kdy otevřel závody v Liberci, Jablonci nad Nisou a Mnichově Hradišti. Vyráběl nákladní automobily a speciální vozy a v rámci záměrů RVHP se měl stát jedním z výrobců malých automobilům. K tomu ale nikdy nedošlo. Do paměti se lidem vtiskl LIAZ nejenom kamiony, ale zejména továrními vozy sestavenými pro legendární závod Rallye Dakar, které se umisťovaly na předních příčkách klání. Ve své zlaté éře v roce 1975 zaměstnával podnik 1 000 pracovníků a vyrobil 13 600 užitkových automobilů. Zanikl v roce 2002 kdy už nedokázal najít odbytiště pro své vozy.

Bouraný provoz firmy Schicht skrývá 110 let staré stroje
Tady se vyráběl legendární Ceres. Ve staré ruině našli dělníci stoleté stroje

Hebká deka Larisa

Deku Larisu měl doma snad každý. Vyráběli ji ve stejnojmenném závodě, který byl původně založený v roce 1905 a soustředil se nejprve na výrobu vlněných šatovek, dekorační plyše a sametu. V polovině 60. let se stal součástí vratislavického Bytexu a soustředil se na výroby přikrývek, ovšem vlnu vystřídalo akrylové vlákno a nejznámějším produktem se stala vlasová deka Larisa vyráběná technologií akrylového vlákna všívaného do podkladové látky. Bytex se dožil rovných sta let, kdy zkrachoval. Deka Larisa žije dál, vyrábí jí společnost Fabona.

Vratislavická kyselka možná poteče znova

Minerální vodu z Vratislavic lidé popíjeli už od roku 1842, kdy zde byl objeven minerální pramen, tehdy tu fungovaly i lázně. Po první světové válce se stal majitelem vřídla podnikatel Weber, kyselka se začala opět stáčet, prodávala se v zelených lahvích pod názvem Weberovka. Minerálky se prodávaly i po znárodnění a po revoluci pod názvem Vratislavická kyselka. Po několika změnách majitele se minerálka stáčela až do roku 2004. Od té doby už k dostání není, ale v roce 2018 získal areál nový majitel a minerálku by rád opět nabídl.

Vnitřní prostory správní budovy Schichtovky a Setuzy na ústeckém Střekově.
Z budovy na Střekově Schicht ovládal své impérium. Dnes ji ničí bezdomovci

Elite Varnsdorf

Za dva roku tomu bude sto let od chvíle, kdy ve Varnsdorfu vyrostla první z pěti výškových budov podniku J. Kunert a synové, továrna jemných punčoch. V roce 1945 byla firma znárodněna a o dva roky déle přejmenována na Elite, sdružené továrny punčoch. Pod Elite bylo začleněno 15 firem a tím téměř veškerá výrobní kapacita jemného punčochového zboží v zemi. Za rok 1947 se vyrobilo 8,7 milionů párů kotonových punčoch. Podniku se dařilo i na zahraničních trzích a dalším úspěchem byl vývoj Perlonu a následná výroba punčoch z tohoto materiálu. Počátkem 50. let pak vstoupilo do hry i umělé vlákno silon a následně přišel polyamid. Revoluce přinesl řadu změn, ale Elite přežil, o silonové punčochy je zájem stále.

Smutný osud Čechie - Böhmerland

V malé továrně v Krásné Lípě vyráběli nejdelší motocykl světa nazývaný Čechie nebo Böhmerland. Továrničku založil ve 20. letech minulého století Albin Hugo Liebisch. Čechie byly mimořádné stroje, měly atypický trubkový rám, jednoválcový motor s netypickým zvukem a vážily až 300 kilogramů. Hlavní rys motorek ale byla jejich délka, která se pohybovala okolo tří metrů. Postupně vzniklo pět modelů tzv. splašené lavice. Dlouho ale výroba nevydržela, neboť po roce 1945 přišel Liebisch o továrnu i domov. V Pasově v Německu se snažil o znovuobnovení značky, stihl vyrobit však jen jeden model. Dílnu smetla velká voda, což znamenalo konec. Majitel zemřel v roce 1965.

Svět a jelen od Schichta. Tak se jmenuje kniha, kterou vydaly společně ústecké muzeum a Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Vychází publikace o Schichtech a legendárním mýdlu s jelenem

Mýdlo s jelenem

Mýdlo s jelenem vymyslel jeden z nejvýznamnějších průmyslníků české části rakousko – uherské monarchie, Johann Schicht pocházející z Liberce. Ten v roce 1848 získal oprávnění pro výrobu mýdel a ve své době dokázal ročně dodávat na trh až tři sta milionů kusů mýdla, pro které je typický jelen ve skoku vyražený do bílé kostky mýdla. První výrobnu měli Schichtovi v Rynolticích u Liberce, ve chvíli, kdy ji převzal syn zakladatele George se přestěhovala rodina do Ústí nad Labem a tam s poprvé jelen na kostce mýdla objevil. Schichtovy závody patřily ve své době mezi nejvýznačnější vedle Bati nebo Škody. I tuto firmu postihlo poválečné vyvlastnění a podnik byl zařazen do Tukových koncernů. Značka se znovu probudila k životu v roce 2016 a jádrové mýdlo s jelenem vyráběné z živočišných tuků patří opět k oblíbeným prostředkům na praní českých hospodyněk.