„Byla to hodně deprimující práce. Domy byly zaplavené do úrovně druhého patra, ze zemědělského podniku unikly toxické látky, takže se muselo odbagrovat celé území, vykácet stromy. Na zahradách a dvorech zahynula spousta zvířat,“ vzpomíná po pěti letech na hrůzné pohledy. Mezi těmi, kdo přijeli Praze na pomoc, byli i další lidé z Kolínska, třeba Jan Bednařík z Kolína, Jaroslav Kuchař z Peček, další lidé z Českého Brodu. „Hodně jsme se nadřeli, všechno bahno se odstraňovalo ručně, v Karlíně se vyklízely sklepy až na podkladový písek. Myslím, že nebýt armády, nikdy by se následky povodní tak rychle neodstranily. Denně třeba v Karlíně nastupovalo na dva tisíce vojáků,“ dodal Petr Král a vybavil si chvíle, kdy bylo zjevné, že lidé postižení povodněmi jsou vděční za pomoc a vítají vojáky s otevřenou náručí. Tu se objevil úplně neznámý muž s obrovskou bandaskou dršťkové polévky, jindy zase někdo jiný nadělal a přivezl těžce pracujícím chlapům bramboráky.

Má ale i vzpomínky jiného rázu. Když v Karlíně padaly podmáčené domy, našli se tací, kteří rabovali. Takže se i střílelo – výstražně do vzduchu. „Kdyby se, nedej Bože, něco podobného opakovalo, myslím, že by zase šli ti samí či jiní lidé pomoci. V lidech je zakořeněné nutkání pomoci druhému,“ zakončil.

Vizitka

Petr Král, narozen 1951 v Praze, od roku 1973 trvale žije v Kolíně, původním a současným povoláním knihkupec