Principem upcyklingu je přeměna nevyužívaných nebo nepoužitelných materiálů ve věc použitelnou a znovu užitečnou. Ze slov autorek je jasné, že se jedná nejen o užité umění, ale i životní filozofii.

„Otoč rifle je náš nesouhlas s konzumním způsobem života a zbožím na jedno použití. Myšlenka vytvořit ze starého nové je tak lákavá a kreativní, že jsme neodolaly. Naše zástěry vtisknou riflím nový život. Původně pracovním kalhotám umožníme přerod v pracovní zástěry, které jsou navíc velmi slušivé.“

Helena již delší dobu koketovala s nápadem vytvářet z pevného džínového materiálu něco nového. Původně chtěla šít tašky. Nápad se zrodil při jejich společné cestě do Itálie. „Romana přišla s tím, že bychom mohly dělat zástěry. A já jsem řekla jo,” vzpomíná Helena.

Z džínů šily zástěry

Od první společné řeči o zástěrách neuběhlo mnoho času. Romana tehdy pořádala kuchařský kurz a pro účastníky chtěla mít našité originální zástěry, aby je mohli vyzkoušet a zároveň zjistit, zda se budou účastníkům líbit. První zástěry tak byly na světě. „Z prvních deseti zástěr jsme hned na místě půlku prodaly a pak už to šlo samo,” vzpomíná Romana na úplné začátky projektu Otoč rifle.

Jaké důvody kamarádky k upcyklování vedly a věděly vůbec, že upcyklují? Zprvu nevěděly, že je to upcykling. „Prostě jsme recyklovaly použité džíny a vracely jim život v podobě zástěr. Jsme obě dvě dost šetrné, snažíme se téměř nic nevyhodit, raději přemýšlíme, jak to využít jinak,” shodují se Helena s Romanou.

Rozhodně se ale nejednalo o první upcyklované věci, které prošly jejich rukama. Jen si častokrát ani neuvědomovaly, že se jedná právě o upcykling. „Prostě se snažíte upotřebit věci, které by se jinak vyhodily. Je to zkrátka způsob uvažování, kdy se jednotlivec více zamýšlí nad odpadem, který produkuje a nad reálným dopadem na životní prostředí a snaží se ho eliminovat. Žijeme v době konzumní přesycenosti, ale je jen na nás, zda se jí podřídíme,” vypráví autorky projektu.

Velká spotřeba materiálu

Potěšení na obou stranách aneb starých texasek není nikdy dost… Nabádají své kamarády a známé k tomu, aby si přebrali šatník. Dalším zdrojem materiálu pro výrobu zástěr bývají i lidé, kteří si jejich zástěru již pořídili a vidí, co pěkného z jejich nevyužitého oblečení může vzniknout. Použité džíny někdy zasílají úplně neznámí lidé. Spotřeba materiálu je opravdu velká, na jednu zástěru padnou celé jedny až dvoje.

Velkou radost jim dělají lidé, kteří se v jejich zástěrách vyfotí a sdílejí je na Facebooku. Našitých zástěr jsou již stovky, ale žádnou velkou firmu nechystají. Otoč rifle je pro Romanu a Helenu koníček, který nechtějí nechat rozjet do velkých rozměrů. Přestože je zakázek hodně a zákazníci na ně někdy tlačí, umí si říct dost. Jak samy říkají: „Zástěry nás baví, navrhujeme je, zlepšujeme, šijeme, ale neděláme to pro prachy, ale protože nás to baví.”