Kliknutím zvětšítePozději se součástí realizace zahrad stala i tvorba jezírek, když jedno má i na své vlastní zahradě. „Jezírek jsem se ze začátku hrozně bál. Poté mě přemluvil jeden zákazník a nejprve jsme dělali jakousi tůňku, do které to vytékalo a potůček byl asi pět metrů dlouhý. Fólie byla svařená vcelku, tehdy jsme to ještě nevařili. Později jsem se svářet naučil od chlapů z jedné firmy a od té doby už skoro dvacet let dělám i jezírka. Původně jsem si svářecí pistoli ještě půjčoval, po dvou letech jsem si pořídil vlastní,“ vrací se zpět Ladislav Uher.
Na začátku dělal zhruba dvě jezírka do roka, poté však přišel boom. „To jsme dělali jezírka každou chvíli. Největší pojalo šest set padesát kubíků vody. Celkem jsme spotřebovali asi osm set metrů čtverečních fólie a vařili jsme ji dohromady čtyři dny. Okolo pak přišlo zhruba dvě stě tun kamene. Mělo to evokovat ledovcové jezero. Větší jezera se dělají strojem, ale i tak se to pak musí doladit ručně, vybrat kameny, ostříhat kořeny a podobně,“ říká Ladislav Uher.
Někteří zákazníci mají vlastní představu, jsou však i takoví, kteří nechají realizaci čistě na něm. „Návrhy od lidí, kteří mají reálnou představu, dělám docela rád. Teď mě čeká jedna zvláštní zahrada, trochu ve stylu Disneylandu. Zákazník má podlouhlé jezírko, budou tam dvě věže a on chce, aby z nich tekla voda a pak spojila do jednoho toku do jezírka. Mám sice radši, když to evokuje více přírodu a nevypadá to jako uměle vytvořené, ale i tak to pro mě bude výzva,“ přemítá.
Ladislav Uher v rámci zahradnictví sleduje také nejnovější trendy. Uchvátili ho hlavně čarověníky. „Je to takový malý svět ve velkém zahradnictví. Na dvacetimetrovém stromě roste taková malá větvička na které je ta koule. Když se to povede, tak vyroste o centimetr za rok. Zatím jsme našli asi jen tři nebo čtyři. Mám hodně rád jehličnany, ale kombinuji je i s bukem. Jenom na zahradě mám šestnáct druhů buků. Kdyby se mi povedlo sehnat velký pozemek, rád bych si zde udělal bukovou sbírku. To je můj sen,“ usmívá se.
Nemá však ovšem rád pouze věci přírodní, ale i technické. Velkou zálibou Ladislava Uhra je sbírání modelů. „V dětství jsem sbíral autíčka a jednoho dne jsem ho rozebral a udělal z něj něco jiného. To praktikuji až dodneška, ale metody už jsou někde jinde. Jeden čas jsem lepil i Italerky. Po vojně jsem měl útlum, ale pak jsem narazil na caterpillar modely. Když jsem viděl padesátkrát zmenšení buldozer, říkal jsem si že ho musím mít. Tehdy stály několik tisíc, ale pak se stávaly dostupnější. Přes stavební stroje jsem se dostal k podvalníkům. Chtěl bych pro ně jednou udělat staveniště a tam je mít,“ přeje si.
Za svůj život Ladislav Uher prošel už několik zaměstnání. „Začínal jsem jako truhlář, kterým jsem se i vyučil, ale v devadesátých letech mě to extra nenaplňovalo. Pak jsem dělal na modelech letadel, což nebylo špatné, ale více mě bavila ta kola. V Rynholci jsem ještě před vojnou dělal montované baráky. Zahrady jsem s tátou vytvářel přes dvacet let. Chtěl jsem v tom pokračovat, ale už to nebylo ono, tak jsem začal pracovat v jedné z kladenských firem. Oklikou jsem se tak vrátil k práci se dřevem, ale i k nadměrným nákladům. Máme dobrou partu a dostanu se do míst, kam bych se jinak nedostal. Tahle práce mě opravdu baví,“ říká mistr balení Ladislav Uher.
60
Čtenář reportér
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
