Za okupace byl totálně nasazený. Od března 1945 kopal Josef Neček zákopy na Svatém kopečku u Olomouce. V dubnu se mu však společně se skupinkou dalších mladíků podařilo uprchnout. Na nádraží se museli rozdělit a rodák z Pňova na Kolínsku absolvoval nebezpečnou cestu domů vlakem mezi německými vojáky, kteří neměli tušení o koho jde, píše se ve sbírce historických událostí 20. století Paměť národa.

Na konci války se ukrýval v lese

Měli dojet do Kolína, jenže souprava skončila v Pardubicích. Dál to nešlo, protože spojenecké nálety poškodily koleje. Se dvěma uprchlíky se pak vydali na víc jak čtyřicetikilometrový pochod do Kolína. Odtamtud už vlaky do Poříčan, kde Josef Neček od dětství bydlel, jezdily. Po zbytek války se přes den ukrýval v lese, za tmy chodil spát k rodičům. V květnu se pak zúčastnil Pražského povstání.

Eva Adamczyková a Jakub Mazůch
Eva Adamczyková ve StarDance: Trenér má o olympijskou vítězku strach

Po válce se vrhl na studium a sport. Po maturitě nastoupil jako úředník do Živnobanky v Praze a v bankovnictví působil až do důchodu. Ještě déle se věnoval sportu. Jeho kariéra je spojena s kolínskou atletikou. Členem družstva mužů byl mezi roky 1948 až 1964 a na svou dobu dobu byl vynikajícím sprinterem a dálkařem.

Pod velením Emila Zátopka

Za pozornost stojí jeho osobní rekordy. V roce 1955 zaběhl 100 metrů za 10,9 a o rok dřív se v dálce zaskvěl skokem dlouhým 703 centimetrů. Svou stopu zanechal i v Armádním tělovýchovném klubu - dnešní Dukle, za který závodil během vojenské služby v letech 1949-1951. Jeho velitelem byl tehdy olympijský vítěz Emil Zátopek.

Jeden pamětník Nečkovy kolínské éry se přece jen našel. Milan Kantor s ním závodil za družstvo, které v padesátých letech minulého století bojovalo v druhé nejvyšší atletické soutěži. „Moje paměť už tolik neslouží. Je to už sedmdesát let a moc si toho nepamatuju. Možná dám dohromady pár útržků,“ říkal Deníku muž, jemuž se blíží devadesátka.

Středoevropská rallye se jela i na českém území
Jako když Rolling Stones hráli poprvé v Praze, řekl Kunc o Středoevropské rallye

„Kolín patřil z venkovských klubů v atletice k nejlepším a Pepek Neček byl naší velkou oporou a tahounem. Byl to skromný a přemýšlivý kluk a kamarád. I když nad ostatními svými výkony vyčníval, na nikoho se nepovyšoval, a nikdy v partě nezkazil srandu,“ vyprávěl bývalý běžec, který se věnoval tratím na 800 a 1500 metrů a až do nedávna působil jako atletický rozhodčí.

Hvězda veteránské atletiky

„Byl sprinterem, ale kromě stovky a dvoustovky uměl i čtyřstovku. Za družstvo běhal samozřejmě i štafety a nesmím zapomenout, že byl výborným dálkařem,“ pokračoval Kantor. „Dneska se možná někdo nad skokem přes sedm metrů pousměje, ale byla úplně jiná doba a měli jsme nesrovnatelné podmínky. Časy se měřily ručně, závodilo se na škváře a už si popravdě nevybavuju, jestli jsme všichni měli tretry.“

Josef Neček při skoku do dálkyJosef Neček při skoku do dálkyZdroj: se svolením Sokola KolínNeček se prý vždycky dokázal se situací správně vypořádat a většinou nasbíral nejvíc bodů. Láska ke sportu ho neopustila ani ve vyšším věku, kdy často startoval na veteraniádách. V roce 1987 získal na světových hrách veteránů v Melbourne ve své kategorii - bylo mu právě šedesát let - zlatou medaili ve skoku do dálky. Ve stejné disciplíně se stal i veteránským mistrem Evropy.

„Nebyl žádné ořezávátko,“ uzavřel Kantor. „Jako Kolíňáci máme z jeho vyznamenání velkou radost. S několika kolegy jsme si o něm pak telefonovali.“

A považte, Josef Neček závodil ještě v minulé sezoně. Vyběhl na trať 60 metrů, a to mu už bylo neskutečných 94 let.