Podle všech aspektů jste udělal dobře. Před pár dny jste dosáhl na magickou hranici 8500 nastřílených bodů. Co na to říkáte?
Že hraji dlouho a je na čase skončit. (smích) Mám odehráno strašně moc sezon a to je výsledek.

Co vám toto číslo říká?
Že jsem měl štěstí na kluby, kde jsem hrál. A také na to, že jsem neměl nikdy žádný extra zdravotní problém, který by mě vyřadil na delší dobu ze hry.

Pamatujete si ještě na svůj první profesionální koš?
Ano, bylo to s Kroměříží v Pardubicích.

Vaším nejpovedenějším zápasem, co se týká nastřílených bodů, byl domácí duel v roce 2013 proti Ostravě, kdy jste zaznamenal 34 bodů. Proti ní jste zaznamenal i 8500 bod kariéry. Ostrava vám zřejmě sedí…
Určitě ne, je to jenom náhoda. Nehledal bych v tom žádné spojitosti.

Když jsme u soupeřů, proti kterému se vám dlouhodobě hraje nejhůř a který je naopak váš oblíbený?
Samozřejmě nejhůř se hraje proti Nymburku. S ním je to vždy nahoru dolů. Jeho hráči jsou navíc rychlí. A nejoblíbenější? To se říct nedá. Jednou se vám hraje dobře proti jednomu a pak se vám proti němu nedaří. Není to tak, že bych měl oblíbeného soupeře.

Jen tak pro zajímavost a fanoušky statistiky, nedávno jste překonal hranici 20 000 odehraných minut v NBL a Českém poháru. Víte, kolik je to zápasů?
Už mi to počítali, je to jako kdybych hrál basketbal čtrnáct dnů v kuse.

K jaké metě byste to chtěl dotáhnout?
K žádným číslům nehledím. Tohle sleduje okolí. Já si žádné mety nedávám.

Aleš Matějů
Reprezentant Matějů exkluzivně pro Deník: O EURO se porvu, byl by to splněný sen

V profesionálním basketu máte za sebou dvaadvacet sezon. V Česku patříte mezi legendy tohoto sportu. Uvědomujete si to?
Neřekl bych, že patřím mezi legendy. Těmi jsou jiní. Já se mezi ně neřadím.

Asi před dvěma lety jste říkal, že je to vaše poslední sezona. Ale naskočil jste do nové a nyní jste začal další. Cítíte, že máte i ve čtyřiceti basketbalu co dát?
Tohle říkám už pět let. (smích) Loni jsem byl už rozhodnutý, že skončím, ale vzhledem k tomu, jak sezona dopadla kvůli pandemii, jsem se rozhodl ještě pokračovat. Takovým způsobem jsem končit nechtěl.

Když vás vidím na palubovce, tak bych s tím rozhodnutím skončit ještě počkal. Pořád patříte k tahounům mužstva a k nejlepším pivotům v soutěži…
Díky za poklonu. Určitě je příjemné, že i ve čtyřiceti letech se můžu měřit s mladými. Na druhou stranu je smutné, že i v tomto věku hraji.

V kolínském klubu působíte i jako trenér mládeže. Je to profese, které byste se chtěl věnovat po skončení aktivní kariéry?
Těžká otázka. Záleží, jestli se tím dá uživit. Mě osobně trénování baví, kluky v klubu vedu už dlouho, i když je to občas na prášky. (smích)

Vůbec, když byste nehrál basketbal, co by bylo vaším vysněným povoláním?
Mám vystudovaný obor finanční řízení, takže bych se mohl věnovat daním a financím. Chci chodit do práce a vést život jako normální člověk.

Z dohrávky 7. kola NBL BC Kolín - Ústí nad Labem (86:90).
FOTO: Filip Novotný: Tahali jsme za kratší konec. Netrefovali jsme obroučku

Kolínu se v letošní sezoně daří. V sedmi zápasech čtyřikrát vyhrál. Přesně tolik vítězství měl za uplynulý ročník. Kde se stala taková proměna?
Na tohle se mě ptá hodně lidí. Letos si to sedlo. Přišel Jirka Jelínek a Lee Skinner, hráči, kteří už v Kolíně působili a zdejší prostředí znali. V posledních třech domácích zápasech jsme vyhráli koncovky, klidně to mohlo skončit opačně, jak se nám stávalo v loňské sezoně. Měli jsme i trošku štěstí, ale to ke sportu patří. Jedinou koncovku, kterou jsme doma ztratili, byla ta poslední proti Ústí.

Letošní sezona začala dost specifickým způsobem. Odehráli jste dva zápasy, pak byla kvůli koronaviru měsíční pauza, po které jste odehráli tři domácí duely v řadě. Jak moc bylo těžké udržovat se v kondici?
Víceméně jsme absolvovali tři letní přípravy. Začali jsme trénovat, přišla pauza, pak zase a zase. Po této stránce je to strašně nepříjemné. Chodili jsme běhat do Borků, dělali jsme všechno, co šlo dělat. Jenom házet na koš venku nešlo. Bylo to pro nás složité, protože jsme tři týdny nedrželi míč v ruce.

Jak se vůbec díváte na kroky, které vláda činí kvůli pandemii, souhlasíte s tím, aby se profesionální sporty zastavovaly?
U nás nemoc už spousta kluků prodělala. Aby se mohlo začít hrát, nastavila se přísná pravidla, kde se musíme i testovat. Tak, jak je to nyní nastavené, je to v pořádku. Kdyby přišla třetí vlna, v tomto duchu by se mohlo pokračovat a soutěže by se nemusely zastavovat. Samozřejmě záleží na situaci. Největší problém ale vidím v tom, že nemůžou trénovat děti, což bude velký problém.

Ze zápasu 9. kola FORTUNA:LIGY mezi Příbramí a Mladou Boleslaví
Králem středních Čech je Příbram! Po obratu s Mladou Boleslaví má první výhru

Současný stav je takový, že se profesionální sporty mohou hrát, ale bez diváků. Jaká je to pro vás situace, kdy hrajete zápas a kromě pořadatelů a pár novinářů v hale nikdo není?
Strašně zvláštní. Hrajete zápas a slyšíte křičet pouze spoluhráče a protihráče. Připomíná mi to spíš přátelský zápas, kde také není extra atmosféra.

Jak je to s motivací? Jak ji hledáte, abyste hráli na sto procent?
Myslím si, že extra motivaci nemusíme hledat. Je to basket, který většina z nás hraje celý život. Do zápasu jdeme s cílem vyhrát a podat co nejlepší výkon. Nebo alespoň já.

Na domácích zápasech vás z hlediště pravidelně sleduje přítelkyně s malým synkem. Nyní do hlediště nesmějí. Jak to malý snáší?
Když jdu na trénink, nebo zápas, ptá se mě, kam jdu. Když ale večer přijdu domů, prohlížíme si basketbalový časopis a on se učí jména hráčů. Už se těší, až zase bude moct do hlediště a fandit.

V kolínském týmu byste mohl mít i roli učitele. Jste nejzkušenější a v kádru máte pět mladých odchovanců. Jak se vám s nimi spolupracuje? Berou si rady k srdci?
Občas jim člověk v našem věku něco řekne a oni odvětí, že máme pravdu, ale že bych byl jejich učitel, tak se necítím. Jsou to hráči, kteří už mají také něco za sebou. V mládežnické kategorii hráli výborně. Je na nich, aby se přestali bát a začali hrát tak, aby mohli dostávat pravidelně minuty.

Jaký cíl si dáváte do letošní sezony jako hráč?
Co se týká osobních statistik, tak nic. Ale přeji si, aby se sezona normálně dohrála. Aby se nestalo to, co v té loňské.

David MACHAČ
Věk: 40
Bydliště: Kolín
Hráčská kariéra: Kroměříž, Houseři Brno, A Plus Brno, Kolín
Oblíbený klub: Kolín
Oblíbený hráč: Michael Jordan

Jaroslav Veselý s obrazem.
Český kouč zdědil hodinky po Maradonovi. U šejků je prý rozdával jako rohlíky