Patřil k nejnadějnějším evropským boxerům. V roce 2018 získal Maksym Haliničev na olympiádě mládeže v Buenos Aires (kde mimochodem byla dvakrát zlatá a jednou bronzová česká plavkyně Barbora Seemanová) stříbro v kategorii do 56 kilogramů. Bral to jako neúspěch, vždycky chtěl jen vyhrávat.

O své budoucnosti měl jasno. Jako juniorský mistr Evropy chtěl vrátit porážku svému uzbeckému přemožiteli z her v Argentině, plánoval naučit svou dceru základy boxu, aby se uměla v případě potřeby ubránit, a hlavně toužil získat pro Ukrajinu medaili na olympiádě v Paříži.

Ta začíná už za pár dnů, ale Haliničev u toho nebude. Loni v březnu padl na frontě jako příslušník ukrajinské armády v boji proti ruské invazi. Bylo mu dvaadvacet let a jeho tělo se dosud nenašlo. „Byl přesvědčený, že dělá správnou věc,“ řekla jeho partnerka Polina, s níž měl dnes čtyřletou holčičku.

Jde o jeden střípek z bezpočtu příběhů, které píše krvavá válka zuřící jen kousek od českých hranic. Smrt v ní až dosud našlo před 400 ukrajinských sportovců, kteří by za jiných okolností žili podobné životy jako jejich kolegové a vrstevníci ve šťastnějších zemích. Oni se ale rozhodli bránit svou vlast se zbraní v ruce.

Vybral si nebezpečí

„Jestli mám strach? Strach dokáže lidi ovlivnit v mnoha směrech. Někoho úplně paralyzuje. Někoho naopak osvobodí. Pokud dokážete kontrolovat svou mysl a tělo, strach zmizí,“ řekl Haliničev v rozhovoru pro web ukrajinské boxerské federace v prosinci 2021, tedy krátce před vypuknutím masivní ruské invaze.

Tehdy už měl jasno, že v případě potřeby půjde bojovat. Přitom nemusel. Jako velká olympijská naděje a reprezentant se mohl připojit k dalších sportovcům, kteří byli posláni do bezpečí v zahraničí, aby mohli trénovat a připravovat se na Paříž 2024. Ne všichni ale přijali toto záchranné lano.

„Mám malé dítě a nechci, aby muselo žít pod okupací ruských agresorů,“ řekl Haliničev svému trenérovi Volodymyru Vinnikovi. Kouč se snažil svého svěřence přesvědčit, že své vlasti prospěje i v ringu. „Říkal jsem mu, že i jako sportovec může bránit čest Ukrajiny. Vlajka, hymna – to vše je také důležité,“ vzpomínal Vinnikov.

Jenže mladý ukrajinský boxer měl jasno a nenechal se zviklat. V jednadvaceti letech se dal k výsadkářům a brzy se zapojil do bojů. Koncem roku 2022 byl zraněn u Bachmutu, a znovu se mu tak naskytla možnost vrátit se k rodině a sportu. Haliničev opět odmítl, nechtěl opustit své spolubojovníky.

Mrtvé tělo na fotce

S přítelkyní Polinou mluvil naposledy 9. března 2023 přes videohovor. Pak už se neozval. Celé týdny. Polina začala prohledávat nejrůznější ruské účty na sociálních sítích s fotkami z bojů, zda ho na některé z nich nepozná. A pak to našla – fotografii mrtvého těla v lese kdesi v Luhanské oblasti.

„Maksymova matka ho poznala okamžitě. Já ne, protože jsem si to nejdřív odmítala připustit,“ líčila partnerka padlého boxera. Na Haliničeva je stále hrdá, i když bolest z jeho ztráty je nepopsatelná. Místo olympijské slávy dal přednost smrti na bitevním poli.

A jak se lze přesvědčit například na webové stránce Sport Angels, ukrajinských sportovců s podobným osudem jsou stovky.

Třeba reprezentant v lukostřelbě Dmytro Sydoruk: juniorský mistr světa padl u Chersonu jako příslušník 24. mechanizované brigády. Bývalý fotbalista Serhij Balančuk: hrával za Dynamo Kyjev i Maccabi Haifa a toto izraelské město po zprávě o jeho smrti oznámilo, že po něm pojmenuje ulici. Serhij Pronevyč: vytrvalec, který v roce 2019 uběhl maraton v plné vojenské výstroji za čtyři a půl hodiny. Silák Oleksandr Bilokon: mistr světa i Evropy v silovém trojboji padl letos v únoru. Daria Kurdelová: teprve dvacetiletá šampionka Ukrajiny v tanci byla zabita při bombardování města Kryvyj Rih. Pokračovat by se dalo dlouho. Velmi dlouho.

Před olympiádou v Paříži bylo často k slyšení, že ruští sportovci by měli mít na hry (a i na další mezinárodní soutěže) volný přístup, protože politika prý do sportu nepatří. V této souvislosti není od věci připomenout si Maksyma Haliničeva i další stovky ukrajinských sportovců, kteří se vinou Ruska už nikdy nepodívají ani na olympiádu, ani na jakýkoli jiný závod.

Za Ukrajinu jede na olympiádu 140 sportovců a sportovkyň, což je nejmenší výprava od zisku samostatnosti. I to je důsledek války. Vzhledem k (omezené) přítomnosti Rusů v Paříži se dá očekávat velmi třaskavá atmosféra.