Nejenom díky některým kvalitním výkonům samotných závodníků, ale především pak díky organizačnímu výboru. Ten pod vedením Jiřího Tučka uspořádal akci podobné velikosti vůbec poprvé. Podle ohlasů šampionát velice úspěšný. A jak ho hodnotí samotný šéf?

Máte za sebou pořádání mistrovství České republiky družstev. Jak šampionát hodnotíte s odstupem času?
Ten časový odstup zatím ještě není dostatečný, ještě jsme si ani nestačili sednout s celým organizačním výborem a závod vyhodnotit. Takže spíš usuzuji z prvních reakcí vedení Českého atletického svazu, trenérů, závodníků a diváků. Mám radost, že jsou vesměs pozitivní a závod se velice líbil. Já ho samozřejmě vidím ze zákulisí, takže vnímám na rozdíl od diváků všechny problémy, které jsme museli řešit. Ale snad jsme tedy vše zvládli tak, že šampionát proběhl hladce.

Jak náročné byly přípravy?
Musím říci, že ještě náročnější, než jsme očekávali. Neměli jsme totiž s pořádáním závodu takového rozsahu a významu žádné zkušenosti, nikdy jsme v Kolíně nepořádali ani méně náročný šampionát některé mládežnické kategorie. Navíc požadavky na organizaci zvyšoval i pořizovaný televizní záznam (záznam bude odvysílán v sobotu ve 12.45 v České televizi na programu ČT4 Sport – pozn. red.). Závod jsme připravovali více než rok, byly to stovky hodin práce spousty lidí, a přesto byly samozřejmě poslední dva dny příprav hektické.

close Jiří Tuček. zoom_in V Kolíně to byla za poslední roky jedna z nejprestižnějších akcí. Jaké máte ohlasy?
Naštěstí jenom kladné. Od vedení svazu, které nás hned oslovilo s nabídkou pořádání prvního extraligového kola v příštím roce, od vedoucích soutěže, řady trenérů, novinářů, fotografů a samozřejmě diváků. Tím samozřejmě nechci říci, že bylo vše bez chyby. Právě teď jsme ve fázi, kdy v organizačním výboru sbíráme jednotlivé chyby v organizaci a připomínky k ní, abychom se jich příště vyvarovali. A rozhodně v tuto chvíli nejsme přesvědčeni, že bychom měli podobný závod v nejbližší době znovu pořádat, ještě se ze šampionátu, byť úspěšného, vzpamatováváme. Vždyť v den závodu se o jeho hladký průběh staralo 150 lidí od organizačního výboru, osmi desítek rozhodčích, pořadatelské služby, technické čety až po „košíkáře", přenášející oblečení závodníků.

Mluvil jsem s několika sportovci a ti si samotný stadion a kulisu pochvalovali. Jako pořadatelé jste se zapsali určitě velmi dobře. Dá se očekávat, že se v Kolíně uskuteční podobný podnik, nebo ještě prestižnější? Co je třeba udělat, aby tomu tak bylo?
Prestižnější podnik už u nás v podstatě není, snad jen dvoudenní mistrovství jednotlivců, a pak samozřejmě mezinárodní mítinky typu Zlaté tretry či Memoriálu Josefa Odložila. Na takové akce ale opravdu nemáme v Kolíně stadión a především jeho zázemí. Už teď byly problémy s parkováním, šatnami, sprchami či rozcvičování velmi na hraně, stejně jako regulace pohybu diváků a závodníků v areálu. Chtěl bych poděkovat vedení fotbalového klubu FK Kolín, které nám umožnilo využít i sousedního areálu. Některé věci by se nejspíš řešit daly, jako například kapacita sprch, další rozšíření tribuny, ochozů či parkovacích možností jsou investičně mnohem náročnější.

Na šampionátu sice někteří naši nejlepší atleti chyběli, na druhou stranu diváci mohli na vlastní oči vidět například Bábu, Kudličku, Rosolovou, nebo Masnou. Který závodník na vás udělal největší dojem?
Někteří reprezentanti opravdu v Kolíně nebyli, ale Barbora Špotáková v tuzemsku za žádný extraligový klub nezávodí, Vítězslav Veselý dlouhodobě laboruje se zraněním a někteří další právě kvůli zranění či nemoci museli ukončit sezónu. Někteří z nich se ale byli alespoň podívat, jako třeba halový mistr světa Pavel Maslák či Jakub Holuša. A navíc diváci mohli vidět na tři desítky českých reprezentantů, kteří startovali na nedávném evropském šampionátu v Curychu, tedy plné tři čtvrtiny. Navíc k tomu i desítku reprezentantů Slovenska. Obsazení tedy bylo skvělé a podle toho vypadaly také výkony, kdy téměř ve všech disciplínách padly rekordy stadiónu a některé z nich mají světovou kvalitu. Platí to o skoku Michala Balnera přes 571 cm a jeho pokusech o český rekord, hodu oštěpem Jakuba Vadlejcha daleko za 80 metrů, senzačním osobním rekordu Nikoly Ogrodníkové rovněž v oštěpu poprvé za 60 metrů, vrhu koulí Jana Marcela za 20 a půl metru či letošním nejlepším českém času na 200 metrů v podání Denisy Rosolové.

A z kolínských atletů?
Mezi nejlepšími atlety se neztratili ani závodníci v bílomodrém. Svou disciplínu vyhrála Iveta Putalová na 400 m, druzí skončili Alexandra Bezeková na 100 m, Petra Andrejsková v oštěpu, Kateřina Šafránková v kladivu a Lukáš Kourek na 3000 m, třetí příčky obsadili Alexandra Bezeková na 200 m, Michal Desenský na 400 m, Viliam Papš na 110 m překážek a štafeta žen na 4x400 m. Vyzvednout bych chtěl výkon Heleny Jiranové, která kvůli úspěchu týmu nastoupila i se zraněním a vybojovala na 400 m čtvrtou příčku, stejně jako Matyáš Dalecký ve výšce výborným výkonem 213 cm. Výborná byla i pátá příčka teprve dorostenky Zuzany Pražákové v tyči.

A co se týká samotných výkonů, který považujete na nejhodnotnější?
Pro mě je to oněch 571 Michala Balnera v tyči a pak oba výkony v oštěpu v podání Jakuba Vadlejcha a Nikol Ogrodníkové.

Soutěž družstev ovládli muži pražské Dukly a ženy USK Praha. Kolín skončil v mužské kategorii na sedmém místě, ženy na výborném čtvrtém místě. Jaký je to podle vás výsledek?
Jsem moc rád, že našim družstvům šampionát stoprocentně vyšel a předvedli historický výsledek. Ženy vyrovnaly svým čtvrtým místem nejlepší výsledek z roku 2012, když podlehly jen celkům z Prahy a Brna, což považuji při velikosti Kolína a většinou amatérských podmínkách za senzační výsledek. Muži se díky sedmé příčce v extralize udrželi a navíc je to nejlepší umístění týmu za celou historii atletiky v Kolíně. Takže naprostá spokojenost. Tady bych chtěl moc poděkovat manželům Janě a Ratislavu Šedinovým, protože takový výsledek je odrazem jejich perfektní desetileté práce.

Dá se říct, že se Kolín definitivně zařadil mezi nejlepší atletické oddíly v České republice?
Myslím si, že atletická veřejnost už několik let s Kolínem vážně počítá nejen v kategorii dospělých, ale i v kategoriích mládežnických. Ale všichni si uvědomujeme, že sportovní výkonnost klubů se pohybuje ve vlnách a po pár letech úspěchů přicházejí i léta hubenější. Jsme tedy rádi, kam až jsme atletiku v našem nevelkém městě dostali, ale rozhodně to nepřeceňujeme a víme, že pořád nelze být jen na vrcholu. Navíc nám současný systém extraligy nevyhovuje a pokud jej vedení svazu nebude chtít do budoucna změnit směrem ke kolektivnějšímu pojetí (v současnosti se celé týmy potkávají jen v květnu na prvním kole extraligy a poté při mistrovství ČR – pozn. red.), budeme určitě zapojení do jejího příštího ročníku vážně zvažovat.

Před šampionátem jste si přál, aby do ochozů přišlo kolem 1500 diváků. Kolik jich skutečně dorazilo a jak jste spokojený s návštěvností?
Spokojený jsem, i když se moje přání úplně nevyplnilo. V ochozech byla tisícovka diváků, ale spolu se 700 závodníky, trenéry, maséry a pořadateli vytvořili nakonec atmosféru takovou, jak jsem si přál a vysoko ji ocenili i nejvyšší představitelé svazu. Moc mě mrzí, že nám počasí nevydrželo až do konce a průtrž mračen znemožnila členům vítězných týmů vychutnat si předávání pohárů a medailí před publikem.

Právě skončený šampionát měl určitě hodně pozitiv, najdete na něm ale i nějaká negativa?
Jak jsem již říkal, problémů byla v průběhu příprav i samotného závodu řada. Žádný ale naštěstí nebyl takový, aby ovlivnil průběh závodu. Vzhledem k tomu, že jsme takovou akci pořádali poprvé, mi to připadá skoro jako zázrak. Ale všechna ta drobná negativa si rozebereme a pro příště se jich snad vyvarujeme. Chtěl bych na tomto místě poděkovat zhruba desítce mých nejbližších spolupracovníků, kteří na přípravě mistrovství nechali desítky hodin práce a spoustu sil, vedení našeho města, bez jehož podpory bychom se vůbec do takového podniku nemohli pustit, místním sponzorům, kteří nám pomohli dofinancovat tento náročný závod a samozřejmě všem rozhodčím, pořadatelům i divákům, kteří zapsali Kolín do historie české atletiky hodně dobře.