Kliknutím zvětšíteJak vzpomínáte na své začátky v Přerově? Vyhrál to u vás basket na první dobrou, nebo jste zkusil i něco jiného?
S basketem jsem začal v první třídě. Jako asi každý kluk v republice jsem chvíli koketoval i s fotbalem, ale basketbal měl vždycky přednost. Měl jsem štěstí, že mě začal trénovat pan trenér Sokolovský a následně pan Švrdlík, tudíž tatínkové dvou úspěšných hráčů. Dali mi velmi dobré základy, na kterých jsem mohl stavět. Rád bych také zmínil mého tátu, který mě k basketu přivedl a podporuje mě celou moji kariéru.
Je mezi vámi docela větší věkový rozdíl, ale zažil jste tam ještě Davida Machače?
Na Davida mám první vzpomínku z přerovského kempu, kam přijel jako hráč, předat nám své zkušenosti. Pamatuji si, že tenkrát to byla pro nás, začínající kluky, velká věc a pro mě osobně motivace, že i z Přerova se dá dostat do nejvyšší soutěže.
Kolik vám bylo let, když jste začal brát basketbal vážně?
Basket jsem začal brát vážněji při mém prvním přestupu do Zlína, když mi bylo 14 let. Tady se mě ujal černohorský trenér Željko Živković, který měl na mě v pubertálním věku velký vliv a od kterého jsem nasál jižanský temperament a zápal k basketbalu.
Kdy jste si uvědomil, že můžete v basketbalu něco dokázat?
To šlo ruku v ruce s tím, jak jsem se posouval a dosahoval určitých met v kariéře. Nemohu vypíchnout jen jeden moment. Určitě byl ale zásadní přesun do Zlína a opuštění domova. S tímhle krokem šel i závazek něčeho dosáhnout.
Takže váš další přesun do Brna byl zase stupínkem nahoru?
Cítil jsem to tak. V Brně jsem zažil ještě rok v mládežnické extralize U19, kde jsme získali bronzovou medaili a paralelně jsem nastupoval i v 1. lize mužů, ze které jsme postoupili do nejvyšší soutěže. Rozhodující byl pro mě druhý rok v KNBL. Dostal jsem na hřišti větší šanci a výsledkem byla nabídka z Děčína, který tenkrát dosáhl historického úspěchu - finále.
Jak už jste řekl, z Brna následoval přesun do Děčína, kde vaše kariéra nabrala strmý vzestup. Zpětně to jistě považujete za skvělé rozhodnutí?
Určitě! V Děčíně jsem získal spoustu zkušeností, ať už pozitivních nebo negativních. Zažil jsem sezóny lepší i horší, ale rozhodně na Děčín budu vzpomínat jen v dobrém. Jak po basketbalové stránce, tak hlavně i po té osobní. Tři finále a spousta skvělých lidí okolo se mi z paměti nikdy nevymažou.
Pak by ale jistě všechny fandy Medvědů zajímalo, co rozhodlo o vašem odchodu do Kolína, protože spojení Šiška + Děčín se zdálo nerozdělitelné…
Těch elementů bylo více, ale hlavní důvod byl, že jsem už delší dobu cítil, že potřebuju změnu a nový impuls. Zvlášť, když poslední tři sezony nebyly úplně úspěšné, usoudil jsem, že nejlepším řešením bude odejít a věřím, že to pomůže jak mně, tak i Děčínu.
Děčín i Kolín hrají diametrálně odlišnými herními styly. Nemáte z toho trochu obavu?
Je pravda, že Kolín hraje zkušenějším stylem, ale beru to jako další výzvu a věřím, že se rychle adaptuji na herní styl Kolína. Přece jenom už jsem taky nějakou dobu v lize a vím, co přestupy mezi týmy obnáší.
U Medvědů vládne na rozehrávce Adam Číž. Nenastane vaším příchodem situace dvou kohoutů na jednom smetišti?
Věřím, že ne. V dnešním basketbalu není novinka, když hrají dva rozehrávači spolu na hřišti. Navíc si troufám říct, že oba hrajeme odlišným stylem a obrany soupeřů si s tím už teď dělají hlavu, jak tohle duo ubránit. Jsem ve věku, kdy osobní statistiky jdou bokem a touha po týmovém úspěchu vzrůstá víc a víc. Nemám problém se upozadit na úkor týmu, zvláště když bude po mém boku MVP ligy.
V kádru kolínských Medvědů je i váš spoluhráč z Děčína Jirka Jelínek. Hrálo to při vašem rozhodování nějakou roli?
Jirka je zárukou dobré atmosféry v týmu a štěstí se mu lepí na paty, takže určitou roli to hrálo. Těším se, až se opět stanu obětí jeho šprýmů.
Jaké máte očekávání od svého působení v Kolíně?
Očekávám, že navážeme na zlepšenou formu a úspěchy z posledních let. Věřím, že dokážeme udělat další medaili a nebojím se říct, že i Medvěd se dokáže zakousnout do Lva.
(Michal Vlček)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
