Šimon Kubrycht: Dokázali jsme něco velkého

Od šestnácti let je členem reprezentačního výběru. Naposledy s týmem do 18 let získal na ME ve Zlíně stříbrnou medaili. „Je to úspěch jako hrom. Medaile mi ho bude připomínat do konce života,“ uvedl nejmenší hráč českého výběru, který měří „pouhých“ 177 centimetrů.

Získal jste první velkou medaili. Co se vám honilo hlavou těsně po finále?
Že jsme dokázali něco velkého. Vždyť jsme nepatřili do okruhu favoritů.

Co na zisk stříbra říkáte s odstupem času?
Je to, alespoň pro mě, velké ocenění. V reprezentačním týmu jsem asi jediný, který hraje za menší klub bez ligové soutěže mužů. Jinak jsou tam hráči z volejbalových bašt, jako je Liberec, Příbram nebo České Budějovice.

Skoro jste napodobili své předchůdce, kteří v loňském roce získali evropský titul.
Také nám říkali, že jsme jejich nástupci. Jsme rádi, že se nám podařilo dojít do finále.

V něm jste nestačili na Německo. Přitom v základní skupině jste ho porazili.
To je pravda, ale oni už měli postup ze skupiny jistý, takže asi nehráli úplně stoprocentně koncentrovaní. Ve finále nám bohužel porážku vrátili.

Co podle vás finále rozhodlo?

Nehráli jsme podle našich představ. Nedařilo se nám tak, jako proti Itálii a určitě se na nás podepsala i nervozita.

Postoupili jste mezi čtyři nejlepší celky šampionátu, ale stačilo málo, a o medaile byste nehráli.
To je pravda. Základní skupina byla hrozně vyrovnaná. Pomohlo nám i zaváhání ostatních soupeřů. Ukázalo se, jak je tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Stačilo málo a do semifinále bychom nepostoupili. Rázem by o nás nikdo nemluvil.

Právě v semifinále jste předvedli možná nejlepší výkon. Porazili jste v krásném zápase Itálii 3:2.
Je to pro nás velmi cenný skalp. Vždyť Itálie do té doby jenom vyhrávala a ztratila jediný set z pěti zápasů.

Jaké měl ambice český výběr?
Naším cílem bylo umístění do šestého místa, protože právě šest celků z tohoto ME si zajistilo účast na MS v příštím roce.

To jsou dobré vyhlídky.
Bylo by krásné probojovat se do užšího výběru a zahrát si na světovém šampionátu. Navíc když se bude s největší pravděpodobností hrát v Jižní Americe nebo Asii. Tam se člověk normálně nemusí nikdy podívat.

Šampionát se hrál ve Zlíně. V jak hojném počtu chodili fanoušci a jakou vytvořili atmosféru?
V základní skupině chodilo asi osm set lidí. Na semifinále a finále bylo skoro plno. Hala má kapacitu kolem tří tisíc míst, do ochozů přišlo dva a půl tisíce a atmosféra byla parádní. To asi jen tak znova nezažiji!

Jak dlouho hrajete volejbal?
Od devíti let. Do té doby jsem hrál lední hokej.

Kdo vás přivedl k volejbalu?
Mamka. Doma jsme se domluvili, že zkusíme volejbal, znal jsem tam některé kluky. Dnes jsem rád, že jsme tehdy toto rozhodnutí udělali, a že můžu být součástí kolínského volejbalového klubu.

Volejbal hraje i vaše mladší sestra, která hájí barvy Kolína ve starších žákyních. Jaká je podle vás hráčka?
Podle mne jí volejbal jde. Takže dobrá (smích).

Zahrajete si občas spolu?
Když je příležitost, tak jo. Ale nepřeháníme to.

Vypadá to, že jste volejbalová rodina. Hraje kromě vás dvou ještě někdo další?
Táta, ale rekreačně. Dříve hrál fotbal. Dneska je z něj už hobík (smích). Kromě volejbalu hraje ještě rád plážák, hokej, občas tenis a jezdí na kole. I máma chodívala „pinkat“ volejbal.

Studujete druhým rokem gymnázium v Poděbradech. Jak vám jde učení?
Docela to jde. Teď jsem ale dost chyběl, mám co dohánět. Snad projdu do dalšího ročníku (smích).

Kvůli volejbalu a zejména reprezentačním srazům občas do školy nejdete. Vychází vám vedení školy vstříc?
Ano. A za to bych chtěl moc poděkovat. Žádné problémy mi vedení nedělá.

Asi je to hodně náročné, skloubit volejbal a školu dohromady.
Když máme s reprezentací soustředění, a že jich před mistrovstvím bylo, tak je. Ale dal jsem se na boj, tak musím bojovat (smích).

Studujete gymnázium. Půjdete poté na vysokou školu?
Chtěl bych, ale ještě nevím na jakou. Mám ještě dva roky na rozmyšlenou (smích).

Získal jste první velkou mezinárodní medaili. Má nějaké speciální místo?
Ještě ne, ale určitě mít bude. Zatím je to taková putující trofej.