Filipe, jakého svého basketbalové úspěchu si ceníte nejvíc?

Pro mě je největším úspěchem, že jsem díky basketbalu měl možnost poznat spoustu lidí. A z některých se stali moji blízcí přátelé. Teď nemluvím jen o době mého působení u A týmu, ale i svých hráčských letech nebo o trénování kolínské mládeže.

Dokázal jste si představit, že budete v basketbale působit v takovéto funkci nebo to bylo dílem náhody?

Popravdě, vůbec. Je to dílem náhody. Zlom u mě přišel, když jsem si v osmnácti letech při předzápasovém rozcvičení přetrhl achillovu šlachu. Rekonvalescence byla dlouhá a já dostal příležitost začít pomáhat jako trenér u tehdejší přípravky. Netrvalo dlouho a dostal jsem na starost vlastní tým jako hlavní trenér. A nakonec přišel v průběhu sezony 2014/2015 generální manažer pan Sodoma s nabídkou, jestli bych se nechtěl posunout dál a u A týmu pomoct trenéru Benáčkovi s přípravou videa na předzápasové porady. Abych pravdu řekl, dost jsem se bál, ale zvládal jsem to bez problému i se studiem. No a teď již kroutím šestou sezonu.

Co patří mezi vaše nejdůležitější činnosti při zápase?

V této sezoně je to jednoznačně komunikace se zahraničními hráči, tedy Lee Skinnerem a Devante Wallacem. Překládám jim pokyny od trenéra Sodomy. Někdy je to i zábavné, jelikož Lee je tu již čtvrtou sezonu a rozumí většině, co trenér říká. Pokud se však najde něco, co nepochytí, je to na mě. A hodně na hřišti komunikují přímo s Adamem Čížem. Poté mám na starost vedení různých statistik, které neobsahuje technický zápis při utkání. V přestávce mezi druhou a třetí čtvrtinou je s trenérem Sodomou vyhodnocujeme, abychom věděli, co ideálně zlepšit, kde udělat nějakou změnu, nebo naopak předat hráčům informace o tom, co nám doposavad v utkání funguje.

A co mimo zápas?

Tady bych to rozdělil do dvou částí. Co se týká role asistenta trenéra, tak je to prioritně příprava scoutingu soupeře, která se skládá ze dvou videí. Jedno je zaměřeno přímo na hráče daného týmu a jejich silné a slabé stránky, druhé na jejich akce v útoku a typy obrany. A jelikož jsem zároveň i vedoucím týmu, starám se v sezoně předně, aby vše fungovalo a hráči měli zabezpečený její bezstarostný průběh. Například cizincům zajišťuji udělení víza, domlouvám zdravotní prohlídky hráčů, komunikuji s doktorem, pokud má někdo zdravotní problémy atd. Je toho samozřejmě víc, ale tohle považuji za ty nejdůležitější body. To, že zajišťuji praní dresů, stejně nikoho nezajímá (smích).

Dostal jste někdy nabídku k angažmá z jiného klubu?

Ano. Pokud správně počítám tak tři. Ale jen jedna byla zcela konkrétní a uvažoval jsem o ní.

Co nakonec rozhodlo pro Kolín?

Pro Kolín rozhodla vazba na klub, město jako takové a lidi kolem něj. Jsme velmi rodinný klub a všechny členy vedení považuji za své přátele. Prostě jsem si tehdy nedovedl tu změnu představit. Ale neříkám, že se to někdy v budoucnu nestane. Zatím jsem tu spokojený a konkrétně letošní sezona je ta nejlepší, jakou v Kolíně zažívám. A to nejen díky výsledkům, které jsou lepší, než kdokoliv očekával, ale také díky skvělé týmové chemii, jaká u nás panuje.

Kolínská lavička několikrát během letošních zápasů obdržela technickou chybu, a myslím, že i vaším přičiněním. Jak se na toto díváte? Považujete to za selhání trenérů, nebo jako součást taktiky?

Určitě jde o to, v jaké fázi zápasu ta technická chyba přijde. Znám spoustu trenérů, kteří si při jednostranném řízení utkání, samozřejmě podle jejich názoru, nechají dát technickou chybu úmyslně, právě jako součást taktiky. Na rovinu říkám, že rozhodčím jejich postavení nezávidím. I já jsem si několikrát vyzkoušel pozici rozhodčího v nižších soutěžích, teď pravidelně pískám při hře pět na pět na tréninku, takže vím, že je opravdu těžké vše posoudit, a i rozhodčí je jen člověk a může udělat chybu. Pokud se stane v zápase situace, kdy rozhodčí s odstupem času uzná, že se jednalo o jeho chybu, nebo že se na to po zápase podívá na videu a třeba se z toho poučí do příště, nemáme s tím jako trenéři žádný problém. Naopak si toho ve finále vážíme. Co mi ale vadí, je arogance a nulová komunikace s námi. S tím se já se svou povahou neumím zatím srovnat. Proto na rovinu přiznávám, že například technická chyba, kterou jsem obdržel na konci domácího utkání s Ústím nad Labem v této sezoně, to bylo jasné selhání.

Aneta Hoznauerová