„Už na základní škole jsem se chtěl stát sportovním komentátorem. Soudružce učitelce jsem to neustále opakoval a jelikož jsem už tehdy pusu téměř nezavřel, tak tomu snad i věřila. Takže jsem vlastně minul jen o kousek. O sport se zajímám dost ze široka, až by se možná dalo říct, že jsem maniak. Splnil se mi tím sen a postupně jsem se z okresní úrovně dostal až na tu celostátní a mezinárodní, mnohokrát jsem služebně cestoval na evropské poháry, ať už fotbalové či basketbalové. Pracovně jsem byl v téměř třiceti zemích a mám z toho krásné vzpomínky,“ říká kolínský novinář.

Za kariéru poznal spoustu slavných sportovců. A na některé rád vzpomíná. „Oslava narozenin Jiřího Zídka, to byla velká paráda. Jirka Zídek byl neskutečný sportovec, moc chytrý člověk a byla s ním i zábava. Setkání s ním mi hodně pomohlo i profesionálně, proto jsem ho zmínil na prvním místě. Z basketbalistů mi zůstal v srdci i slovenský bojovník Rado Rančík, snad se na mě nebude zlobit, když prozradím, že si na dobrou noc rád dal panáčka a na hotelu vždy dobře věděl, na jaký pokoj na něj zajít. Měl jsem i to štěstí, že jsem se během stříbrného mistrovství světa v roce 2010 prakticky nehnul od naší ženské reprezentace, velmi příjemná byla třeba Ivana Večeřová, s níž rozhovor nikdy nenudil. Není náhoda, že jmenuji dřívější generaci, byla mi blíž než ta dnešní. Fotbalisté Kulič nebo Holub, s těmi bývala sranda. To by se dalo jmenovat a vzpomínat dlouho. Patera, Kaberle, Rosolová, Formanová, Benda, Špotáková, Kulhavý, Šimůnek. Uff, kouří se mi z hlavy, jak lovím ta jména a společné zážitky, některé i nepublikovatelné,“ směje se Procházka.

Rád vzpomíná i na svoji kariéru sportovce. „Od pěti let jsem hrál hokej, ve sportovní třídě jsme měli fantastickou partu, přičemž kluky i holky na našich letních srazech každý rok strašně rád vídám. V garáži mám na okně pohár pro nejlepšího střelce žákovského turnaje v Mladé Boleslavi, to by asi vrchol kariéry (smích). Vydržel jsem do dorostů, v Kolíně jsme tehdy hráli i nejvyšší soutěž, nějaký gól tam padl. V dospělé kategorii pak už jen nejnižší krajská soutěž a pak téměř celý život různé amatérské bitvy, často zakončené u piva a písničky. Pak už jsem aktivní fotbal nestíhal,“ podotkl.

Když má všeho plné zuby, rád si odpočine při sportu, nebo vycházkách po lese. „Koníčky? Zase je to hlavně o sportu. Sleduji prostě všechno a výhodou je, že mi to často vydělává peníze. Skvělým odreagováním je pro mě les. Rád i vařím a griluju, když rodině nebo hostům chutná, cítím se fajn,“ dodal Petr Procházka.