Profese kuchařky by měla jít stranou a bude se snažit v milovaném motokrosu výrazněji prosadit. A považte, ne v domácí, ale v mezinárodní konkurenci.

Působení v gastronomii trochu ovlivnila pandemie. „V práci jsem nemusela být tak často a i díky tomu se dal český mistrák zvládnout. Když pak v létě už jela restaurace naplno, měla jsem co dělat, abych obojí stíhala. Sezona byla náročná,“ začíná své vyprávění rodačka z Václavic na Benešovsku, která ze sedmi letošních mistrovských podniků pětkrát triumfovala.

Po skončení závodního období začala zvažovat pro a proti. „Na devadesát procent jsem chtěla skončit. Dělat motokros s vařením dohromady moc nejde,“ pokračuje nejlepší česká jezdkyně. Prvním krokem ke změně bylo vzájemné ukončení spolupráce s Yamaha Čepelák Racing Teamem.

„Jenže když jsem uviděla, že po patnácti letech zůstala naše garáž prázdná, najednou mě zamrazilo. Uvědomila jsem si, že to s koncem kariéry nebude tak jednoduché.“

A nebylo. Situace se má nyní tak, že intenzivně shání sponzory. „Chci zkusit mistrovství světa. Kdyby se to povedlo, skončím v práci a budu se věnovat jenom motokrosu,“ říká o překvapivém obratu Kristýna, která v minulosti v elitním seriálu nastoupila jen šestkrát, přičemž v polovině případů to bylo při domácí Grand Prix v Lokti.

„Já vím, že je to se mnou nahoru dolu, ale doufám, že tentokrát to dotáhneme do konce. Řekla jsem si, že do toho dám úplný maximum. A kdyby se to nepovedlo, budu jednou aspoň moci říct, že jsem se o to snažila,“ pokyvuje hlavou blonďatá motorkářka.

S Čepelákovým týmem by prý cesta do vrcholného seriálu nebyla možná. „Rozešli jsme se ale v dobrém. Jirka Čepelák mě toho hodně naučil. Teď z toho mohu čerpat. Každý jdeme jiným směrem. V jeho možnostech není, aby mě mohl podporovat. Každopádně mu jsem za všechno, co pro mě za minulé roky udělal, strašně vděčná,“ přiznává třiadvacetiletá závodnice.

Slovo si bere její otec Richard Vítek, který Kristýnu k motorkám jako malou holku přivedl a v začátcích rozvíjel její talent. „Jestli se chce ještě ve světě prosadit, má na to ve svém věku nejvyšší čas. Do třiceti se naplno závodit nedá. Potřebujeme najít někoho, kdo by dceru v rámci sportu zaměstnal, aby se mohla věnovat jenom ježdění. Ona není typ, který dělá něco napůl. Nehledě na to, že práce a motorka se dohromady nedají stíhat,“ argumentuje.

„Něco máme rozjednané, ale ještě není nic uzavřené, a tak to nechci zakřiknout,“ říká. „Pokud bychom sehnali podporu a mohla by kvalitně trénovat a na závody byla odpočatá, je v jejích silách, aby v šampionátu bodovala. Tohle tvrzení není z říše pohádek. Je to názor lidí, kteří se v tomto sportu pohybují mnoho let. Proto si myslíme, že má cenu tomu nějaký rok obětovat,“ tvrdí Vítek. „Chceme do toho jít,“ dodává bojovně dvojnásobná mistryně republiky.