Prohry neuznává a žádný míč pro něj nikdy nebude ztracený. Domácí diváci ho pro tento herní přístup budou vždy obdivovat. Narodil se ve Skalici na slovensko-českém pomezí, ale mládí prožilo kousek dál na severovýchod v malebné žilinské kotlině. Městečko Rajec je rámováno z jedné strany Strážovskými vrchy a ze druhé Malou Fatrou. Možná že jako malý kluk vyšlapal na magický fatranský vrcholek Kľak, rozhlédl se do všech stran a řekl si, že tam všude se podívá. A podíval.

Jakube, táhlo vás to odmala jen na hřiště, nebo i do hor, které jste měl na dosah ruky?
Odmala jsem byl naučený víc chodit ven, mimo domov si hrát a potkávat se s kamarády. Úplně na začátku mě to ale táhlo k týmovým hrám, na hřiště i do hor. To se postupem času změnilo a teď si neumím představit, že když se objevím doma, tak by se to obešlo bez nějakého výletu do hor.

Kdo vás přivedl ke sportu? Sportoval někdo z vaší rodiny? A pokud ano, na jaké úrovni?
Ke sportu mě přivedli rodiče. Mamka hrávala volejbal na Slovensku v Senici. Byla to nejvyšší liga na Slovensku. Potom se přesunula a hrála pár roků za Brno. Otec je maniak do fotbalu, který ještě stále hraje, ale už jen na nižší úrovni. Ještě mám mladšího bratra, který hraje fotbal v nejvyšší slovenské soutěži. Jsme velmi sportovně založená rodina.

Začal jste hned hrát basketbal, nebo jste vyzkoušel i jiné sporty?
S basketbalem jsem začal velmi pozdě, až někdy ve třinácti letech v zájmovém kroužku na základní škole. Před basketbalem jsem si vyzkoušel i jiné sporty. Dlouho jsem hrál fotbal a tenis, chvíli jsem chodil i na plavání.

Co vy a zimní sporty? Kousek od vás je velký lyžařský areál Martinské hole.
Já a zimní sporty jsme byli velcí kamarádi. Bylo to v době, kdy jsem ještě nehrál basketbal na tak vysoké úrovni, jako hraju teď. Velmi rád jsem s celou rodinou chodil lyžovat. Od toho jsme nyní upustili, protože sezona je v plném proudu a bylo by to ode mě neprofesionální se zranit někde na sjezdovce. Rád bych se ale k tomuto koníčku někdy vrátil.

Kde jste poprvé objevilbasket?
Na základní škole.

Pamatujete si na svůj první basketbalový zápas?
Tak na to si vůbec nevzpomínám. Nemám anitušení proti komu, ani jak to dopadlo.

Kam vedly vaše kroky z Rajce dál? Předpokládám, že na střední školu jste musel do Žiliny nebo Martina?
Musím vás opravit, právě naopak. Moje kroky vedly do Považské Bystrice, kam jsem chodil na gymnázium. Zároveň jsem tam hrál za klub IMC Považská Bystrica, který je jedním z nejlepších mládežnických klubů na Slovensku.

Na jakých postech jstev mládeži hrál? Byl jste vždy nejvyšší mezi svými vrstevníky a tím pádem předurčený pro pozici pivota?
Ano, vždy jsem byl téměř nejvyšší a právě předurčený na hru pivota.

Jakého mládežnického úspěchu, osobního i týmového, si nejvíc ceníte?
V mém mládežnickém období jsem se stal dvakrát vicemistrem Slovenska.A na jednom z turnajů Final 4 jsem obdržel ocenění pro nejlepšího střelce turnaje. Ale největším úspěchem pro mě je, že jsem se na univerzitě v USA probojoval s družstvem až do turnaje March Madness poprvé v historii univerzity.

V kolika letech a kde jste poprvé nakoukl mezi dospělé?
Myslím, že to bylo v osmnácti, kdy jsem chodil hostovat do extraligové Žiliny.

Kdy ve vás uzrála myšlenka na studium v USA? A šel jste tam především studovat nebo hrát basketbal?
Myšlenka jít do USA se rodila trošku složitě. Když jsem byl na turnaji ME U18, tak si mě pozval jeden pán, který mi nabídl možnost jít k němu na vyhlášenou akademii, která se nacházela na Kanárských ostrovech. Na akademii jsem šel hlavně to zkusit, jaké to bude hrát a trénovat mimo domov. Až na této akademii se mi víc rozvinula možnost odejít do USA. V podstatě jsem to bral jako spojení příjemného s užitečným. A taky jako poznávání světa.

Kde a co jste tam studoval?
Studoval jsem na univerzitě Stony Brook asi dvě hodiny vlakem od New Yorku. Vystudoval jsem obor management ve zdravotnictví.

Co rozhodlo o vašem návratu do Evropy?
Chtěl jsem zkusit, jestli se dokážu uplatnit po škole jako profesionální basketbalista.

Je Kolín vaše první basketbalová štace po návratu ze zámoří, nebo jste mezitím hrál ještě někde jinde?
Kolín je moje druhá zastávka v profesionální kariéře po návratu z USA. První dva roky jsem odehrál na Slovensku, v malém městě Handlová.

Jak se vám Kolín basketbalově zamlouvá?
Kolín je nádherné město, ani ne moc velké, ale ani ne moc malé. Basketbalově se mi tu líbí. Jsem velmi rád, že se nám daří jako družstvu v této sezoně.

Ptám se proto, že to vypadalo, jako byste zpočátku své místo v týmu Medvědů hledal?
Ano, na začátku to nebylo úplně ideální. Hledal jsem místo v týmu.

Ale v novém roce se vaše minutáž rapidně zvýšila. Sbíráte body, doskoky a stáváte se pro tým čím dál tím platnějším. Vnímáte to také tak?
Myslím si, že mi pomohlo to, že se sezona rozběhla aspoň v nějaké podobě a pomáhá mi, že hrajeme zápasy, ve kterých si už dokážu najít svoji pozici a snažím se ji vždy splnit na sto procent.

Na hřišti nepůsobíte zrovna klidným dojmem, občas se ukáže vaše impulzivní povaha a spoluhráči vás občas musí krotit. Co vás na hřišti dokáže takzvaně vytočit?
U mě to záleží od nálady. Někdy mě nevytočí vůbec nic a naopak někdy jsou to úplné maličkosti.

Jak snášíte tuto zvláštní sezonu, kdy se vlastně pohybujete jen mezi halou a domovem?
Je to velmi zvláštní sezona v tomto ohledu, ale pro mě se až tak moc nezměnilo. Už v předešlých letech to pro mě bylo více méně o tom jít na trénink, po tréninku zase domů, nebo na oběd. Někteří moji spoluhráči nedokážou pochopit, proč chodím pěšky na tréninky, když mám k dispozici auto. Je to o tom, že mi to poskytuje trochu odreagování od mého stereotypu.

Nechybí vám i další vyžití?
Trošku ano. Někdy mám chuť, že bych si zašel do kina, nebo jenom tak na kávu, nebo se do restaurace najíst se spoluhráči. Je to složité období, které přežíváme. Ale čím dřív se tento virus ztratí, tím dřív se budeme moct vrátit k běžnému životu.

Patříte mezi kolínské Medvědy. Měl jste to štěstí a viděl živého medvěda ve volné přírodě?
Na mých turistických procházkách jsem už viděl hodně divé zvěře. Možnost vidět medvěda ve volné přírodě se mi ale ještě na vlastní oči nepodařilo.