Stejně stará jako naše republika

Narodila se 24. července 1918 jako předposlední z osmi dětí. Dá se říci, že je stará jako naše republika. Rodiče Kantůrkovi měli v Poděbradech malé řeznictví.

Všechno to začalo Karlštejnem

K tenisu se dostala Vlasta zásluhou svého nejstaršího bratra Franty, který byl již zkušeným hráčem a Vlastě věnoval starou raketu, když jí bylo 12 let.
Hrála s ní nejdříve do zdi doma v průjezdu, kde měli namalovaný hrad Karlštejn. Trefovala se střídavě do věží, nebo do oken, a tak si sama začala pěstovat nervosvalovou koordinaci, nutnou pro pozdější umisťování míčů na různá místa tenisového dvorce. Bratr Franta ji začal postupně brát i do tenisového klubu. Nejdříve k odrazové zdi, později i na dvorec. Začala hrát s místními kluky, které brzy porážela, pak i dámy, včetně té nejlepší. Stále hrála se svojí starou raketou, která měla měkký výplet a podle toho si vytvářela i svoji samorostlou techniku úderů.

Ve třinácti letech začala závodit za LTC Poděbrady (1931) a vyhrála svoji nejoblíbenější cenu – stříbrnou pudřenku. V roce 1934 hrála poprvé juniorky v Pardubicích a byla třetí. V semifinále vypadla s Klenerovou, která pak vyhrála. Vlasta zvítězila ve vedlejší soutěži a získala Březinův pohár.

V roce 1935 prodělala operaci slepého střeva s určitými komplikacemi, dva roky přestávka. Pak se provdala za právníka Pravoslava Holečka a brzy se jí narodila dcera Jitka. V protektorátu za německé okupace žijí Holečkovi v Pardubicích a Vlasta už zase hraje a závodí a několikrát vyhrála mistrovství Východočeské župy.

Cesta k mistrovství s překážkami

Po druhé světové válce žije rodina Holečkova v Jablonci nad Nisou, kde je právník Holeček vedoucím berní správy.

Vlasta vyhrává mistrovství tenisového svazu v roce 1948 v Brně, ve finále s Marií Veleckou. V tomtéž roce si vybojovala na dvorcích právo reprezentovat vlast na mezinárodním mistrovství Jugoslávie, ale vlivem intrik se to dozvídá pozdě, takže se zdá skoro nemožné, aby si stačila vyřídit dosti složité formality.

Její muž však neuvěřitelným způsobem všechno během velmi krátkého času v Praze zařídí díky spolužákům z právnické fakulty, kteří sedí na rozhodujících místech a Vlasta jede poprvé do zahraničí, do Opatie.

Vítězí, pohár nechává tam, že si ho odveze v příštím roce, ale přestáváme s Jugoslávií kamarádit, protože tam vládne „krvavý pes Tito“.

V roce 1949 se objevuje další možnost zahraničního startu na mezinárodním mistrovství Rumunska. Tenisové ústředí tam posílá pražskou Slávku Karmazínovou, protože Vlasta Holečková, žijící v severočeském Jablonci nad Nisou, nechodila v zimě trénovat do pražské haly na Klamovce a ústředí pochybovalo o její sportovní formě. Vlasta žádá, ať se rozhodne na dvorci o tom, kdo je lepší. K utkání došlo až po návratu Karmazínové z Rumunska, Vlasta ji poráží 6:3, 6:0.

V roce 1951 opět potvrzuje své kvality a vyhrává mistrovství ČSR v Ostravě nad Veleckou.

Patří mezi nejlepší hráčky Evropy

O účast na mezinárodním mistrovství Polska se již mezi českými hráčkami nelicituje ani náhodou, do polských Szopot jede reprezentovat Vlasta Holečková a ve finále turnaje vítězí nad Polkou Jadwigou Jedrzejewskou, čerstvou finalistkou Wimbledonu. Tím se pasuje mezi nejlepší hráčky Evropy a vrcholí její hráčská kariéra.

V letech 1951 a 1952 je na prvním místě hráčského žebříčku v ČSR a přibližně deset let patří k nejlepším deseti hráčkám. V této době hraje za Spartu ČKD Praha.

Postupně se začíná zajímat i o trenérskou činnost. Na tenisovém trůnu ji vystřídala Věra Pužejová, později Suková, která po nějakém čase hrála ve finále Wimbledonu a na dlouhou dobu zůstala v českém tenise první dámou.

V letech 1956 a 1957 Vlasta trénuje v Rudé Hvězdě Praha, za kterou i hraje. V roce 1962 je jí udělen titul „vzorný trenér“. V roce 1959 se přesouvá do Teplic v Čechách, kde hraje i trénuje.

Profitrenérka na motorce a stopuje

Od roku 1960 je vedoucí tenisového střediska mládeže Severočeského kraje. Tam pracuje jako profesionál 13 let až do penze.

Kraj objíždí na služebním motocyklu a občas s sebou vozí i vnuka Martina. Motorka někdy i zazlobila a Vlasta se vracela domů autostopem, s motorkou na korbě náklaďáku.

Její rodina se mnohokrát stěhovala, její muž, finanční právník, většinou vedoucí berňáku (dnes finanční úřad), míval rozličné služební povinnosti a poslání a jeho žena potřebovala mít možnost hrát tenis.

I proto se střídaly tyto štace: Jablonec nad Nisou, Pardubice, Kutná Hora, opět Jablonec, Kolín, Teplice v Čechách, Ústí nad Labem, Rájov u Mariánských Lázní a kruh se uzavřel v roce 2006 návratem do Poděbrad.

Syn Milan ve stopách matky

Syna Milana naučila hrát tenis tak, že se dostal rychle mezi československou tenisovou špičku.

V roce 1963 na sebe upozornil poprvé v Galeově poháru (se Štěpánem Koudelkou a tehdy náhradníkem Janem Kodešem), který poprvé vyhráli. I Milan se stal později tenisovým mistrem, reprezentantem své vlasti a několikrát hrál Davisův pohár.

Těžké období padesátých let

V padesátých letech rodina Holečkova prožila těžké období. Právník Pravoslav Holeček měl v Kolíně politické problémy a odchází pracovat do Ostravských uhelných dolů. Vlasta pracuje jako dělnice v různých provozech.

Titul mistryně sportu dostává až v roce 1964. Je obdivuhodné, že i jako dělnice se dokázala dále věnovat tenisu a stále hrát první ligu.

Měla obdivuhodný talent, byl to nádherný tenisový samorost. Častokrát jsem přemýšlel o tom, jak by vypadala její sportovní kariéra, kdyby měla jen trochu lepší životní podmínky.

Sklízí úspěchy i jako trenérka

Vlasta se podílela na sportovní přípravě mnoha vynikajících tenistů a tenistek. Kromě svého syna Milana trénovala také Jiřího Hřebce, Marcelu Hřebcovou, Marii Neumanovou, Dádu Noskovou, Ivu Budařovou a další.

I po odchodu do penze se věnuje dále mládeži. A to ve Slovanu Duchcov, Lokomotivě Děčín, Slavoji Litoměřice.

Z Litoměřic například pocházejí sestry Mejstříkovy, které Vlasta trénovala až do jejich emigrace do Švýcarska v roce 1968. Tam se dostaly do švýcarské tenisové špičky, to jim usnadnilo vstup do společnosti i na vysokou školu. Dnes jsou to úspěšné zubní lékařky.

Iva Preiningerová z Teplic se dostala s tenisem do Itálie. Doslechli jsme se, že se stala manželkou známého výrobce praček.
Podobně Vlasta vypravila do světa i několik dalších svých svěřenců a svěřenkyň.

Tisícovky dětí v tenisových školách

V roce 1958 Vlasta pořádá svoji první tenisovou školu v Kolíně. Desetihodinový kurs za 20 Kč!

Pak následovalo více než 40 let nepřetržitého pořádání prázdninových tenisových škol na různých místech republiky a také v německém Eisenachu.
Vždy se snažila, aby její školy byly přístupné dětem ze všech společenských vrstev. Odhaduji, že se tak seznámila přibližně s pěti tisíci dětí.

Tam, kde bydlí, má tenisové školy celoroční.

Od roku 1960 k tomu založila pracovní team společně s dcerou Jitkou a jejím manželem. A k nim se občas přidají další spolupracovníci.
V tradici prázdninových tenisových táborů pokračuje v oblasti Krkonoš Vlastin vnuk Martin Bubeník.

Nespravedlivý trest – zákaz trénování

Nejhorší období života zastihlo Vlastu v Ústí nad Labem na přelomu 70. a 80. let minulého století.

Působila v TJ Spartak a vedla tam stálou tenisovou školu. Znelíbila se vedení tenisového oddílu, tělovýchovné jednoty i OV ČSTV.

Snad ze závisti nad úspěchy, snad z podezření, že se tenisem obohacuje a také pod dalšími různými záminkami, ji její „nadřízení“ otravovali život, až ji nakonec zakázali trenérskou činnost.

Ústřední výbor ČSTV ji všech obvinění zbavil a v roce 1988 jí udělil titul zasloužilá trenérka. To už žila v Rájově u Mariánských Lázní spolu s rodinou své dcery.

Bubeníkovi i Holečkovi tam doslova utekli před nedýchatelným ovzduším v Ústí nad Labem. Totalitní režim jim neobyčejným způsobem komplikoval život, průmyslové ovzduší narušovalo zdraví.

Satisfakce spisovatele Votruby

V roce 1990 mi předal ústecký spisovatel Jan Votruba, jehož syna Vlasta trénovala, text, nazvaný vznešeně DYNASTIE – jak přežít strach. Tam píše, jak se mu tenkrát jevila naše rodina.

Jednu z podstatných myšlenek uvádím zkráceně: Jejich rodina čelila normalizaci aktivně. Smyslem pro humor, rodovou soudržností ve smyslu vzájemné pomoci, důvěry a kamarádství manželů, dětí i prarodičů sportovního ducha. Normalizaci režimu se bránili normalitou rodiny. Ve jménu obyčejné poctivosti a pravdy, ctností věru starých, ale nezestárlých, byť tehdy nemoderních. Nenechat se ponižovat, nenechat na sobě štípat dříví, říci si své! Holečkovi i Bubeníkovi žili tehdy vůbec jaksi archaicky, jakoby nemoderně. Jenže oni nevyznávali matriarchát, ani patriarchát, ale docela obyčejnou morálku. Dohodu. Demokracii.

Jana Votrubu poněkud předešel Vlastin vnuk Honza. Jako student FDL UK v Praze v listopadu 1989 organizoval studentskou stávku na své fakultě a stal se vedle Martina Mejstříka a Šimona Pánka, jedním z vůdců studentského stávkového hnutí v zemi. Jako nejmladší poslanec FS volil Václava Havla prezidentem.

Návrat do Poděbrad – kruh se uzavírá

Když se Vlasta ke konci roku 2006 vrátila do rodných Poděbrad, byla už nejen trojnásobnou babičkou, ale i osminásobnou prababičkou. Tam ji přijali se všemi poctami, udělili jí čestné členství v tenisovém oddíle a dostalo se jí pozornosti i u vedení města – na radnici.

I když její věk s sebou přináší různé zdravotní komplikace, Vlasta se v Poděbradech cítí šťastná, užívá si zajímavého koloritu lázeňského města a pravidelně se schází s několika svými spolužačkami. V životě se osvědčila v mnoha rolích. Jako sportovkyně, trenérka, matka, babička a v neposlední řadě i jako vlastenecká občanka.

Josef Bubeník