„Moc se do Holic těším, jsem rád, že se něco děje i ve východních Čechách, vždycky se jezdilo akorát u Karlových Varů v Lokti. Je to svátek, navíc to pro mě je skoro domácí trať, často jsem tam jezdil trénovat,“ potvrzuje svoje nažhavení dvojnásobný český mistr.

Přitom holická trať patří mezi ty náročnější. Bude velká výhoda, že ji máte osahanou?

Výhoda to určitě pro mě bude. Je to klasická nádherná přírodní trať a zároveň je velmi obtížná, hlavně na fyzičku. Střídají se tam technické sekce s rychlými úseky.

To se mají vaši soupeři na co těšit, když máte všechno v malíku…

(usmívá se) Osobně si vysoké cíle dávám. Ale třeba vloni jsem chtěl skončit do pátého místa a pak jsem se motal kolem osmnáctého a dvanáctého. Docela jsem padal a závod mi absolutně nevyšel. Bylo to možná moje nejhorší loňské představení.

Smůla, že to „vyšlo“ zrovna na oblíbené Holice…

No, byl to pech. Loňskou sezonu jsem měl z hlediska výkonů i výsledků docela slušnou, ale ty Holice jako jediné nevyšly. Zase se mi na druhou stranu podařilo získat titul mistra republiky a dařilo se mi v ostatních zahraničních národních šampionátech. Člověk nemůže jezdit pořád super.

Letos míříte jak vysoko? Zase byste chtěl skončit kolem pátého místa?

Když to všechno do sebe dobře zapadne, mohlo by to tam asi být.

Berete závod i jako velký souboj s Martinem Žeravou, kterému se letos daří a v průběžném pořadí mistrovství světa je čtvrtý?

Ani ne. S Martinem jsme kamarádi. Samozřejmě, oba jsme závodníci, chceme vyhrát a porážet ostatní. Ale abych koukal na to, jak je na tom Žerava nebo kdokoliv jiný, to mám už za sebou. Teď se snažím víc koukat na sebe a soustředit se na svůj výkon.

Obhajujete titul mistra republiky. Jak se jezdí pod takovým tlakem, když se s vámi všichni chtějí měřit?

Co se týká toho tlaku, tak úplně nejtěžší to je až při posledním závodě, když se rozhoduje. Víte, že máte před sebou poslední dvě jízdy a na psychiku je to hodně náročné.

Dokáže vás podobná atmosféra semlít?

Abych se přiznal, jsem v takovou chvíli svázaný, výkon není úplně optimální. Jedu víc na jistotu, aby nepřišla žádná větší chyba. Od toho se pak odvíjí i rychlost a celkový výkon. Tlak na mě dolehne vždycky až ve chvíli, kdy se celý seriál dostává až do úplného finále.

Teď se tedy cítíte v pohodě?

Ano, máme odjeté dva závody a podobné věci neřeším. Věcí se může stát ještě spousta. Čeká nás ještě osm rozjížděk, osm startů. V každém z nich můžete upadnout hned po startu a jet z posledního místa. Kalkulace a počítání připadají v úvahu až při těch závěrečných dvou rozjížďkách.

Není přece jenom výhoda, že jste titul získal i před třemi lety, osahal jste si, jaké to je být českým mistrem?

Také jsem si to myslel. V tom roce 2007 jsem vyhrál relativně v klidu, nebylo to nijak o prsa, ale i tak jsem byl nervózní. Vloni jsem měl i trochu štěstí, bylo to hodně natěsno. Čekal jsem, že třeba už budu v tom závěru zkušenější, ale nepomohlo mi to. Stejně se tam ta nervozita objevila. Přece jen na české poměry jde docela o dost. Do poslední jízdy jsem o titul bojoval i předloni.

Právě s Martinem Žeravou viďte?

Přesně tak a nakonec jsem to projel. Zkušenosti mám už ze tří let po sobě. Stejně při tom posledním závodě cítím napětí, i když si to člověk nerad připouští. Teď to ale nehrotím vůbec, rozhoduje fakt až poslední závod.

Asi je i otázka, z jaké pozice pak do posledního závodu vstupujete, že?

Stoprocentně. Když jdete víc zezadu, jede se líp, nemáte co ztratit. Když místo musíte bránit a můžete udělat jenom chybu, a ne nic vylepšit, je to náročnější.

Přes zimu jste prý trénoval v kempu legendárního Stefana Evertse. Cítíte na sobě, že se vám to vyplácí?

Hlavně se mi vyplácí, že jsem začal jezdit brzy. Na motorce jsem seděl už kolem dvacátého ledna. Je tedy pravda, že vloni to bylo podobné, jenže v Itálii nám vůbec nepřálo počasí. Španělsko sice bylo finančně náročnější, ale počasí bylo super. Vůbec nás neobtěžovalo, že bychom jezdili třeba v blátě. Nasbíral jsem už nějaké zkušenosti a se Stefanem jsem toho zase tak moc neprobíral. Spíš s jeho otcem Harrym.

Spolu jste řešili i techniku jízdy?

Na to zase tak úplně nedošlo. Přece jenom už mám nějaký věk a těžko se budu nějak předělávat. Spíš jsem se zaměřil na to, abych najezdil nějaké motohodiny a přenesl je do rychlosti na motorce. Hlavně mi pomohlo, že počasí a podmínky byly tak super, že jsem mohl bez problémů jezdit.

Říkal jsem si spíš, jestli v kempu nebyla nějaká tréninková specialitka…

Nic takového nepřišlo. Ale vlastně jedna věc zajímavá byla. Mají tam zakázáno jezdit s karavanem, jak je to běžné třeba v Itálii. V kempu je podmínka, že musíte bydlet v hotelu. Je fajn, že se na čtrnáct dní zavřete na hotel a starají se o vás. Máte jídlo, není problém si vyprat oblečení.

Takže když srovnáte podmínky ve Španělsku a před rokem v Itálii, lišily se hodně?

Lišily. V Itálii musí člověk spoustu věcí řešit sám. Musí si vařit, prát… Pračka navíc není pokaždé dostupná. Španělsko bylo fajn, že můžete myslet jenom na závodění. Večer přijdete domů, cvaknete sebou do vany a jdete si lehnout. Klidně můžete vyrazit do sauny, do vířivky nebo na rehabilitaci.

Ještě k závodům… Při minulém vystoupení ve Švýcarsku vás prý trápilo ztvrdlé předloktí. Bylo to hodně nepříjemné?

To je problém každého motokrosaře. Hrozně špatně se vám drží řidítka a ovládají se vám páčky na nich. Svaly na předloktí jsou tuhé, a kdybych měl v tu chvíli vzít tužku a podepsat se, moc by to nešlo. Když nejsou svaly uvolněné, zápěstí nepracuje, jak by mělo. Nemůžete silou sevřít řidítka, na druhou stranu jdou pak i zase špatně pustit. Ztratíte v ruce cit. Při výjezdech ze zatáček pracujete hodně se spojkou a pak se s tím člověk pere.

Už jste úplně v pořádku?

No, předtím jsem měl právě týdenní pauzu bez ježdění, a co mám zkušenost, docela se to projeví. Když nemáte častý trénink, tělo si odvykne. Ale také stačí, když začnete závod opravdu agresivně a může to přijít taky. Když jedete přes míru a držíte motorku křečovitě, přenese se to i do svalů na předloktí. Snažil jsem se teď závod trochu simulovat a hned to na trati napálit. Snad je problém vyřešen, ale taková věc se může objevit znenadání.