V sobotním programu se představili tři z nich, a to shodou okolností úplně současně. První měla svůj závod na 400 m překážek za sebou Michaela Podnecká. Trať absolvovala v čase 1:05,74, což na postup do finále nestačilo a znamenalo to celkovou 11. příčku. Největší kolínské naděje se upíraly k obhájkyni loňského zlata kladivářce Kateřině Šafránkové. Ta se ale v posledních závodech trápí nejen s technikou, ale také s psychikou, a to se v mistrovském závodě plně projevilo. V prvním pokusu si sice mohla oddechnout, když „založila“ výkonem 58,51 m a usadila se na třetí příčce, ale o tu brzy přišla. Po nezdařeném druhém pokusu se zlepšila hodem jen se třemi otočkami na 59,27 a o šest centimetrů se vrátila na bronzovou pozici, ale to bylo vše. Další tři pokusy byly nezdařené a nakonec musela být Kateřina ráda, že za vítěznou Ledvinovou a druhou Grómanovou uhájila medaili o šest centimetrů před Královou a o dvanáct před Hejretovou. V té době si postup do trojskokanského finále vybojoval z osmé příčky skokem dlouhým 14,21 m Jan Čejka. Čtvrtým skokem si ještě polepšil na 14,50 a to znamenalo nakonec výbornou šestou příčku. Přesto Honza stoprocentně spokojený nebyl. Vždyť na závodníky před sebou ztrácel pouhý jeden a dva centimetry a na bronzovou medaili centimetrů patnáct.
V neděli se pak představila druhá trojice, ale nikdo z ní „díru do světa“ už neudělal. Nejlépe dopadl oštěpař Pavel Peňáz, který svým třetím hodem poslal své nářadí do vzdálenosti 64,10 m a z osmé příčky se prodral do finále. Tam se však už zlepšit nedokázal, a tak v kvalitní soutěži finálové pole uzavřel. O něco hůře se vedlo ve stejném sektoru ještě dorostence Petře Andrejskové. Té se při prvním startu na ženském šampionátu za účasti olympijské ví-tězky a světové rekordmanky Barbory Špotákové trochu rozklepala kolena a první dva hody pokazila. Třetí poslala do vzdálenosti 41,94 m a to o půl metru na postup nestačilo a Petra vybojovala při svém debutu 10. místo. Stejné umístění čekalo stejně mladou tyčkařku Anetu Moryskovou. Ta napotřetí překonala 351 cm a neúspěšná byla až na výšce osobního rekordu 365 cm.
Kolínští atleti tak navázali svým vystoupením na tradici posledních 14 let, kdy se s výjimkou roku 2005 vždy vraceli s alespoň jednou medailí, ačkoli před rokem 1996 čekali na medaili několik desítek let.

(Jiří Tuček)