„Jsem moc ráda, že lidi, kteří hlasují, dokáží ocenit výkony, které jsem předvedla. Rok od roku je to pro mě cennější. Proto mám motivaci do dalšího roku, snažit se svými výkony zase přesvědčit,“ uvedla sympatická kladivářka.

Loni jste vyhrála o 156 bodů, letos už jen o 32. Je vidět, že konkurence se dotahuje…
Jsem ráda, že mám konkurenci. Nikoho by nebavilo mít to jisté. Proto je to výzva do roku 2012 zlepšovat se a znovu všechny přesvědčit.

Když jste přebrala cenu a přistoupila k mikrofonu, neslyšel jsem vaši tradiční reakci: „to jsem nečekala“…
To proto, že na to nebyl prostor. Jinak bych to klidně řekla. Trenér mi samozřejmě nic o anketě neprozradil a stále mě napínal. Moc dobře jsem věděla, že stejně jako já, to může být Míša Podnecká, takže jsem to nečekala.

Skončila jste první, ale komu byste dala cenu vy osobně?
Neskromně jsem si myslela, že to bude Míša, nebo já. Podle výsledků to tak vypadalo. To ale neznamená, že to nemohl vyhrát kdokoliv jiný. Od toho je to anketa.

Ve své sbírce máte už čtyři vítězství v této prestižní anketě. Rekordmanka ankety Renata Hoppová jich má šest. Takže ještě dva roky a rekord bude vyrovnán…
To je pravda, ale kdo ví, co bude za dva roky. Určitě se budu snažit to vyrovnat, je to pro mě meta v téhle anketě, ale určitě to nebude rozhodující. Když to nepůjde, tak to nepůjde, to je život. Nejsem člověk, který se požene za výsledky za každou cenu, například na úkor zdraví.

V sezoně 2011 jste získala čtyři medaile. Byla jste třetí na ME družstev, stala jste se mistryní žen i žen do 22 let v hodu kladivem a vybojovala jste stříbro na MČR žen do 22 let v hodu diskem. Kterou medaili si považujete nejvíc?
Jsem moc ráda za dvě věci. Za to, že jsem dokázala hodit na ME družstev osobní rekord (69,39) a tím tak pomoct ČR k nečekaným bodům v té největší konkurenci a také za to, že jsem byla čtvrtá na ME do 22let. Výkonem, který jsem předvedla, bych v roce 2009 byla druhá. Na druhé místo stačilo jen něco málo přes 63 metrů. Tento rok se ale sešla obrovská konkurence. Myslím si, že jsem byla připravená jako nikdy a buď byly ostatní připraveny lépe, nebo měly prostě o chlup víc štěstí, a to je taky hodně potřeba.

Máte stříbro i v hodu diskem, neuvažujete, že byste se této disciplíně věnovala trochu víc?
Určitě ne. Je to jen takový doplněk, pro zpestření, abych před sebou neměla jen otočky pata, špička, pata, špička. Kladivo bude vždy tou nejlepší disciplínou.

Loni jste se také zúčastnila v Číně Světové univerziády, kde jste skončila nakonec sedmá. Spokojená nebo to mohlo být lepší?
Určitě to mohlo být lepší. Vždycky může být lépe. Ale já jsem spokojená. Neodjížděla jsem s formou a tak výkon k 68 metrům je úspěch, zvlášť když jsem porazila Polku, druhou z ME do 22 let. To mi udělalo radost, že jsem jí to tak trochu oplatila.

Jak se vám na této soutěži líbilo?
Líbilo, hlavně proto, že to byla tak exotická země a také proto, že jsem se mohla jít podívat i na ostatní sporty. Byla jsem na chlapském basketu, ženské gymnastice, ženském vzpírání. Většinou to byly sporty, na které se běžně na živo nedostanu. Byl to pro mě opravdu velký zážitek.

Ve své sbírce jste posbírala už řadu medailí a ocenění. Máte to doma vůbec kam dávat?
Teď, co jsem se přestěhovala do Kolína, tak mám místa až až. Přítel v jednom z pokojů udělal „síň slávy“, takže myslím, že to za svou kariéru ani nezaplním (smích).

Do kolika let chcete závodit?
Když budu zdravá a bude mě to bavit, tak do pětatřiceti.

Letošní vyhlášení bylo z pohledů atletiky velmi úspěšné. Vždyť jste posbírali ze čtyř kategorií hned tři zlata a navrch přidali ještě dva bronzy. To bude asi pořádná oslava?
To určitě ano. Je ale fakt, že jsme se různě rozešli. Já ale slavila s přítelem, trenérem a jeho rodinou, s jeho dcerou mojí neeeeej kamarádkou až do noci.

Vy nade všemi ale vyčníváte. Zvítězila jste v hlavní kategorii. To si můžete všechny své kolegy a kolegyně dobírat…
To určitě dělat nebudu. Cením si jejich výkonů a neodvážila bych se proti jedinému říct špatné slovo, jsou to sportovci stejně jako já.

Jaký byl vůbec rok 2011 z vašeho pohledu?
Na jednu stranu výborný, dokázala jsem si držet stabilní výkony hodně vysoko. Na druhou stranu hodně smolný, skončila jsem čtvrtá na ME do 22 let a také proto, že mi chybělo 11 cm na limit na MS dospělých.

A plány a cíle do toho letošního?
NEJ plánem a taky snem je dostat se na OH do Londýna. Je to ta největší výzva. Další z cílů je dostat se a nějak dobře se umístit na ME v Helsinkách. Jinak budu ráda za každý úspěch, který se povede (smích).