„Ani za mnou nechoďte. Zase budu muset platit peníze do kasy,“ hlásil s úsměvem na rtech šťastný střelec. „Už v sobotu jsem musel platit za jeden rozhovor a teď další. A Kolik? Stovku,“ dodal.

Jak jste celou tu situaci okolo vaší osoby vnímal?
Absolutně jsem to neřešil. Když jste mi v týdnu volali a ptali se na to, tak jsem to vůbec nevěděl, protože ty statistiky nikdo nesleduje, ani já. Samozřejmě je to super, ale že bych z toho byl na větvi, tak to ne. Je to ale pěkný, pět tisíc bodů v lize je dost, to mě těší.

Vzpomínáte si na svůj první bod?
Asi jo. Dneska (v sobotu – pozn. red.) jsem o tom zrovna přemýšlel. Bylo to v Kroměříži, můj první ligový zápas a bylo to s Pardubicemi.

A jakou číselnou hodnotu měl ten koš. Bylo to za jeden, dva nebo tři body?
To už netuším. Vím jenom, že to byla první sezona v nejvyšší soutěži. A taky to, že nás tam hrálo hodně mladých.

V současné době máte na svém kontě 5000 bodů. Byl některý z nich nějakým způsobem významný? Třeba že rozhodl o postupu nebo o medaili?
Podle mě jsem dal nejdůležitější koš v době, kdy jsem hrál za tým A Plus Brno. Bylo to ve čtvrtfinále. V poslední minutě jsem dal trojku a tím jsme se vrátili do zápasu. Nakonec jsme vyhráli a byli třetí, což je moje jediná placka.

Vaše střelecké pokusy proti Interu, to bylo jako na houpačce. Dal, nedal, dal, nedal. Jak moc vás mrzely ty neproměněné koše, vždyť metu 5000 bodů jste mohl mít pokořenou již v první čtvrtině?
Po každé střele, kterou máte otevřenou, tak o tom přemýšlíte. Věděl jsem, že mám pět bodů a potřebuju koš, ale dneska jsem měl nástřel asi na šedesát (kroutí hlavou). Dneska to tam prostě nepadalo. Ale vyhráli jsme o pětatřicet bodů, což nikdo nečekal. A to je to nejdůležitější. Měli jsme super obranu. Konečně nás třeba trenér pochválí za dobrou obranu.

Celá situace okolo magického koše měla takový pěkný podtext. Chyběl vám jeden bod. Při jedné střele vás bránící hráč fauloval, bylo jasné, že půjdete střílet šestky. Najednou si trenér hostí vzal oddechový čas. Vy jste měl dostatek času o všem přemýšlet. Navíc diváci vám vytvořili krásnou atmosféru. Povstali a tleskali. Neznervóznělo vás to ještě víc?
Když komentátor na to upozorňoval, tak jsem kroutil hlavou. Ještě že jsme ten první koš dal, protože druhý už jsem nedal.

To bylo asi v návalu emocí, ne? Přece jenom z vás ta tíha okamžiku spadla…
To ne, nedal jsem proto, že mám levý ruce (smích).

Sotva jste pokořil jednu metu, hned je tu další. V sobotním utkání můžete překročit sumu 1500 nastřílených bodů v dresu Kolína. Chybí vám dva body. Co tomu říkáte?
Tak těch cifer už je nějak hodně, ne? (úsměv). Myslím, že 1500 bodů v kolínském dresu je dost, ale jsem tu už čtvrtý rok z pěti, co hraje Kolín Mattoni NBL, takže je to určitě tím, že jsem už odehrál hodně zápasů…

Během těch čtyř sezon jste zatím v dresu Kolína odehrál 132 zápasů a máte průměrně 11,3 bodů na zápas. Jste s tímto spokojen?
Jestli jsem spokojen s bodovým průměrem vážně neřeším. To je spíš otázka pro trenéra, jestli on je spokojen a jestli jsem prospěšný týmu. Navíc, basket není jen o bodech a spokojený člověk nemůže být nikdy.

(René Volf, Tereza Hölzlová)