Jóga blahodárně působí na tělo i duši, říká velkoosecká cvičitelka

Michaelo, jak jste se dostala k józe?
Postupně a zdlouhavě. Nejprve jsem měla k józe téměř odpor. Na vysoké škole jsem docházela na hodiny power jógy. Na nich bylo přes sto lidí a já absolutně netušila, co mám dělat. Cítila jsem se bezradná až znechucená. Později jsem naštěstí vyzkoušela klasické lekce a zjistila, že je jóga vážně skvělá.

V čem byl problém?
Ve výběru typu, kondičně náročná power jóga není pro začátečníky nejvhodnější. A taky ve velikosti skupiny, která nedovolovala individuální přístup. Nejlepší je začít klasickou jógou, aby si klient zvykl na jednotlivé pozice. Provést je správně není vůbec snadné. Na první pohled si leckdo řekne, že je jóga taková „protahovačka“. Dost zjednodušuje. Je v ní výdrž, stabilita, posilujete svaly, tedy je nutné postupovat krok po kroku.

V tom je kouzlo jógy?
Jóga zahrnuje fyzické cvičení, koncentraci a meditaci. Blahodárně působí na tělo i duši.

A všechno prý vychází od správného dechu…
Musím přiznat, že mi poměrně dlouho trvalo, než jsem si našla cestu k dechovým cvičením a relaxaci, kterou končí každá hodina. Desetiminutovka, během níž ležíte, máte zavřené oči a říkáte si – sakra, co mám dělat? (směje se) Postupně jsem zjistila, že je to bomba. Chvilka, kterou mám vážně jen pro sebe. Když se dnes dívám na holky, které chodí na mé hodiny, a vidím, jak se dokážou uvolnit a vše si užít… To je pro mě velká odměna.

Kdy jste se rozhodla, že se z cvičenky stanete cvičitelkou a co vás k tomu vedlo?
V Sokole jsme dlouho uvažovali o józe, ale nemohli jsme sehnat žádného instruktora. Až za mnou přišla kamarádka Káťa, že zkusí kurz, ale nechce jít sama. Tak jsme se dohodly, že vyrazíme spolu. Pak jsme cvičily a biflovaly až do zkoušek. Stále jsem si ale myslela, že budu ta druhá v pozadí. Jenže Káťa otěhotněla, já se dostala do pozice vedoucí a už na mě všechno zůstalo.

Bylo pro vás náročné stoupnout si před cvičenky?
Ze začátku dost. Do té doby jsem byla zvyklá vést jen děti a najednou přede mnou stály dospělé ženy. Hlavou se mi honilo: máš na to, zvládneš to, co když je povedeš blbě? Hodinu od hodiny mě všechno začalo více bavit, každým školením i domácím cvičením jsem si byla jistější a teď už jsou naše hodiny naprosto super.

Jógu pro dospělé si dovedu představit. V čem se liší ta pro děti?
To je úplně něco jiného, dětská jóga je o hře. Děti musí všechno bavit a chytit je. Kombinuji cvičení, písničky a blbnutí. Občas je v sokolovně takový řev, že se otřásá celá budova. (směje se)

Zapojila jste do hodin i vlastní děti?
Zapojila, ovšem ta starší dezertovala na baseball. Baví jí, a to je hlavní. Upřímně, ono nám to úplně neklapalo. Některé děti potřebují strhávat pozornost rodičů, ale trenérka nemůže upřednostňovat jedince. Bylo moc těžké to vyvážit. Proto jsem zavedla soukromé rodinné hodiny, v nichž cvičíme s manželem, dětmi a dokonce se k nám přidala i moje milá švagrová, která jinak nechodí téměř nikam.

Zmínila jste manžela, který stál za znovuzrozením velkooseckého Sokola. Co to pro vás znamená a jste za to ráda?
Někdy ano a jindy sokolovnu úplně nesnáším. (směje se) Jde o takový náš druhý domov. To je dobře i špatně. Občas vidím, že by první domov potřeboval péči, ale je nutné jít něco udělat do sokolovny… Určitě ale ve mně převažuje hrdost nad tím, co se povedlo vybudovat a na svého muže jsem vážně pyšná.